LAŠSKÝ BĚŽECKÝ KLUB

Z Krásné na prosluněnou Lysou horu

2012-02-12T23:36:00.009+01:00

Jasná obloha a poměrně shovívavá zima – 7 stupňů. Na vrcholu Lysé hory postávají turisté a zadumaně se rozhlížejí po pahorcích beskydských vrcholů. Řada z nich ani nevnímá vybíhající běžce. Na start nedělního čtrnáctého závodu Lysacupu 2012 v Krásné se postavilo 122 běžců.

Zvítězil Láďa Sventek ( Inov-8run.sk ) ve výborném čase 39:30 min. Téměř o minutu za ním doběhl Petr Hudeček ((mo)mentálně Opavské dupy ). Překvapením bylo třetí místo Martina Zapalače ( X-Cobras) 40:46 min. který porazil favority Tomáše Čera a Vladana Šindelka.

V kategorii žen absentovala vedoucí závodnice Tamara Stonová a tak si pocit vítězství vychutnala Veronika Jerglíková ( AO Kobeřice ) za 1:00:14 hod. před Veronikou Kotalovou ( NIKA) 1:02:33 hod.

Z pracovních důvodů musel vypustit účast náš Tom Polášek. Za týden ale by již neměl chybět na předposledním závodě Lysacupu 2012, kdy se bude startovat od malenovického Hotelu Bezruč.

Jirka Zátopek závodí za X-Cobras. Dnes doběhl na 19.místě.

Ve víru tance

2012-02-11T11:20:00.019+01:00

Otta se svým rodinným týmem zorganizoval úspěšnou, famózní, nezapomenutelnou SEITLPÁRTY. Proto Ottovi patří veliké DÍKY!

Ještě před týdnem jsem ležel v těžkých křečích doma s virovým onemocněním. Nepřipouštěl jsem si fakt , že vypustím tuto akci. Ve středu jsem se postavil na nohy a začal jsem trochu chodit. V pátek večer by mi asi málokdo s přítomných uvěřil, že jsem měl ještě před pár hodinami závažné zdravotní peripetie. Při jednom výskoku to nevydržely mé kalhoty a rozpáraly se v rozkroku. Naštěstí se našla ,,dobrá duše" a tento defekt mi záhy odstranila.

Na rajče jsem umístil fragmenty z nádherného pátečního večera. Vzhledem k tomu, že jsem se vznášel ve víru tance, neměl jsem moc času na focení. Podívejte se alespoň na ochutnávku této senzační párty.

Petra a Ríša- hvězdy parketu
( foto O. Seitl )

PS
Poprvé jsem poznal kouzlo tance na svém abiturientském večírku.Cestou jsem ukryl nenáviděný hubertus do křoví, který mi navlékla s donucením maminka. Ve vestibulu hotelu jsem byl uvítán svými spolužáky jako ,, otužilec.“ Ale v podvědomí jsem to považoval jako vítězství ve svém vnitřním protestu vůči šikaně.

Pak jsem to rozbalil na parketu s o hlavu vyšší spolužákyní v rytmu rokenrolu. Byl to můj první hluboký prožitek, při kterém jsem cítil imaginární sílu tance.

Tanec osvobozuje člověka od tíhy starostí a přenáší ho do nového světa, ve kterém se vymaňuji z monotónnosti všedního dne.

Proto má nenapodobitelné kouzlo. Noha při dopadu na zem se odráží snadněji a tělo se zavlní v křivkách od špiček nohou přes kyčle, bříško, ramena až po hlavu. Mozek se zbaví těžkého balvanu protěžujících myšlenek a vy plujete v prostoru , který vás vzrušuje a nabíjí sílou.(J.H.)

Po sedmi hodinách bujarého tance, nám ještě zbyly síly na improvizované křepčení, kdy už bylo jedno ,,kdo s kým."
( foto O. Seitl )

Braňme se proti mrazům!

2012-02-09T16:19:00.008+01:00

Nevšední módní doplněk určený do chladného počasí se rozšířil v těchto mrazivých dnech v Americe. Jedná se o husté teplé vousy s průduchem, které hřejí obličej i krk, tak že šála už není potřeba. Pro celoplošnou ochranu obličeje doporučuji použít i vhodné brýle.

Tento originální doplněk se hodí obzvlášť pro začínjicí běžce, trpící fóbii běhat na veřejnosti. Jejich anonymní tvář bude zahalena pod bohatým plnovousem a tím je zbaví ostychu při prvních pokusech přecházet z chůze do cudného poklusu.

Horko a mráz. Cukr a bič

2012-02-07T15:22:00.008+01:00

Když jsem začátkem září chytil rýmu, byl jsem z toho vykolejený. ,,V noci jsem se zřejmě odkopal“ v duchu mě nahlodávaly výčitky svědomí.

Po týdnu, kdy jsem vybředl z agónie a rozhodl jsem se udělat razantní krok. Šel jsem do sauny. Nejvíc mě šokovalo, že byla téměř prázdná.

,,Teď tu nikdo nechodí. Když uhodí první mrazy, uvidíš jak tu bude husto.Budeš rád, když se posadíš“ – sýčkoval Petr, který sem chodil s se dvěma kamarády z dílny.

,, Ve fabrice je zima a toto je pro nás dočasné zázemí, ve kterém čerpáme energii na přežití v opačném světě.“

Teploměr v potírně se držel na stovce. Vzduch byl nezvykle suchý.

,, Teď jsou ideální podmínky. Až tu budou masy lidí, všichni budou běhat mokří dovnitř, ale šťastní, že vydrží o pár minut déle, jenom zásluhou podchlazení.“

Po týdnu jsem se opět potkal s Petrem a jeho partou. Venku bylo deset stupňů a svítilo sluníčko. Nedalo mi to. V hlavě mi hlodal červ povědomí, že sem musím chodit pravidelně i když nejsou mrazy. Nechal jsem si vsugerovat Petrovy rady, které vštěpoval svým kamarádům.

Než jsme vstoupili do sauny důkladně jsem se osušil. V potírně jsem vydržel čtvrt hodiny i zásluhou toho, že jsem dýchal pomalu pootevřenými ústy. To čeho jsem se ze začátku bál byl bazén se studenou vodou. Skočil jsem do něj a chvíli jsem se v něm rochnil.Z týdne na týden jsem se stával stále otužilejší.

O vánocích moc nemrzlo a v potírně jsem se opět potkal s Petrem, který zaujatě vyprávěl o svém věčném tématu.

,,Saunová kamna jsou srdcem tohoto uzavřeného prostoru. Když se kamna postříkají vodou, nahoru stoupá pára, která mírně zvlhčí vzduch Lávové kameny na rozžhavených kamnech absorbují teplo a následně ho sálají do prostoru. Protože jsou svátky překvapím Vás esencí eukalyptu.“

Polil kameny roztokem z malé lahvičky. Za chvíli se linula po celé místnosti ostrá omamná vůně.

Po novém roce jsem místo odpočívárny jsem začal chodit pod venkovní pergolu. Bez problémů jsem bosý chodil po čerstvě napadaném sněhu. Řada ,, ,,měkčích saunařů“ se začala na mne koukat jako na podivína. Uvědomil jsem si, že člověk který se odpojí od stáda a začne žít jiný život, je poděs.

Mrazy padají k mínus dvaceti stupňům a vydávám se na svůj běžecký okruh. Tvář mi bičuje vítr a ostny padajícího sněhu. Běžím vyprázdněnou ulicí přes park a kousek za město, kde se smyčkou vracím zpět domů.

Odpoledne půjdu do sauny. Po ní mám hned masáž. Cukr a bič mi pomáhá žít v rovnováze. Drží mě v napětí a vymaňuje z letargie…

Na slovíčko s Martou a Tomášem

2012-02-03T21:39:00.005+01:00

Je týden po Extremní 24 hodinovce na Lysé hoře. Bolístky po náročném závodě pomalu mizí a na povrch myšlenek vyplouvají dominantní vzpomínky na tento závod. Sedím v útulné hospůdce u horkého čaje s vítěznou dvojicí v mixu Mgr. Martou Žáčkovou a Tomášem Poláškem. Vracíme se o několik dnů zpět.

Kdy jste se rozhodli, že půjdete spolu do tohoto náročného vytrvalostního závodu?

T.: Zní to možná divně, ale týden před samotným závodem jsme se telefonicky domluvili, že půjdeme do toho.

Nebýt kvalitního tréninku, určitě by jste se neuspěli. Můžete nám poodhalit tajemství vaši průpravy?

M.: Já moc neběhám. Rada jezdím na kole, hraji badminton, volejbal, jezdím in line, prostě se snažím udržovat všeobecnou kondici. Občas si ráda sáhnu na dno svých sil. Za zmínku stojí má sedmá účast na kopřivnickém Drtiči.

( Ze skromnosti neuvádí, ale vypátral jsem že třeba vloni byla druhá mezi ženami a celkově 42. mezi 670 závodníky! )

T.: Oproti Martě jsem pravý opak. Běh je můj zásadní sport, kterému obětuji většinu času. Vyhýbám se silnicím a v terénu se cítím jako ryba ve vodě.

I když jste se snažili dobře vybavit, často až v průběhu závodu přijde nato, že se řada věcí zapomene.

T.: Po závodě jsem měl na těle několik odřenin.Masážní krémy moc nepoužívám.Holt byl to náročný extremní závod a tělo to pocítilo do nejmenších detailů. Příště to již nepodcením a přibalím si kvalitní emulzi.

Masová účast závodníků, turisté, úzké chodníky ve vyšlapaném sněhu. To byly překážky se kterými jste se museli vypořádat. Jak se vám to dařilo?

T.: První okruh jsem běžel já. Po úvodních kilometrech se vytvořila skupina běžců a ve výstupu na Hang se šlapalo v dlouhé řadě do sněhových schůdků. Postupně se závodní pole roztrousilo a na trati jsem neměl zásadnější problém.

Noční běh má svá specifika. Běh na nerovném podkladu s terénními zlomy, je náročný a značně nebezpečný.

M.: Místy byly na trati popadané stromy, ale tyto překážky jsem měla podvědomě zafixovány v paměti. Nejobtížnější pasáž byla u potůčku, asi kilometr před závěrem okruhu.

T.: V deset hodin večer na mne dolehla únava a tak to vzala za mne Marta. Najedl jsem se, chvíli odpočinul a po doběhu jsem jí nechal odpočívat, zatímco já jsem uběhl dvě kola, v docela solidním tempu za 3 hodiny.

Hotel Bezruč byl pro vás dočasným domovem. Měli jste zde dobré zázemí?

M.:I když jsme měli vlastní zásoby jídla, využili jsme atraktivní nabídky hotelu, ve kterém fungovala nonstop gastro zóna. Byla zde pestrá nabídka nápojů a ovoce, zeleninových salátů, jogurtů, sýrů. Navíc byly k dispozici i chutné polévky.

T.: Na relaxaci jsme měli jsme určené Kongresové centrum a Velký salónek. Ve vyhrazené zóně měl každý závodník kousek prostoru pro sebe. Při velkém počtu závodníků, samozřejmě že stěží našel člověk kloudné pohodlí, ale stačilo to na letmou regeneraci.Co nás oba fascinovalo, byla perfektní práce organizačního týmu. Pořadatelská služba byla na každém kroku a pomáhala nám řešit jakékoliv dílčí problémy.

Tento náročný závod určitě poznamenal i váš organizmus, vlivem extrémní zátěže.

M: Neměla jsem ten pocit. Kdyby závod pokračoval, nevadilo by mi to. Měla jsem dostatek sil. Určitě bych zvládla další jeden až dva okruhy. Já jsem jich v závodě absolvovala celkem šest a Tomáš osm.

T.:V předtuše, že mě závod poznamená, jsem si vybral na pondělí volno. Udělal jsem dobře… První hodiny po doběhu jsem byl rád že chodím, i když s velikými bolestmi. Po několika dnech klidu a mírné zátěži se již cítím dobře.

Zvažuji účast na víkendovém běhu Lysacupu. Největším strašákem myslím že nejen pro mne, ale i ostatní běžce bude arktická zima.

Oběma Vám držím palce ať se vám daří do budoucna zdolávat další extrémní cíle nejen ve sportu, ale i v životě!

Lysacup vyšperkovaný o 3 in 1

2012-02-03T18:24:00.004+01:00

Celkem 131 šílenců se vydalo v sobotu 4. února 2012 z Ostravice od přejezdu do mrazu, kdy rtuť teploměru klesla až na -21 stupňů Celsia. Jakoby to nestačilo místy se rozfoukal se ledový vítr.
Tomáš Lichý ( Skalp Beskydy ) již od důvodu se odpoutal od čelního pole závodníků. Mezi svými pronásledovateli nenašel větší konkurenci a doběhl vítězně do cíle na vrcholu Lysé hory. Druhý byl Tomáš Čer ( BK SAK Ložiska Karviná ). Třetí místo bral Laďa Sventek ( nov - 8 run.sk).V ženách zvítězila s velikým náskokem Tamara Stonová ( Fialové kobry). Byla celkově na 43. místě. Druhá byla Alice Martikánová ( Horolezci FM).

Zdolání vrcholu Moravskoslezských Beskyd pro některé běžce nebyla konečná. 44 z nich se rozhodlo pokračovat dál, v rámci balíčku 3 in 1 . Severní sjezdovkou se rozběhli dolů k hotelu Bezruč a vydali se opět na vrchol Lysé. V čase 1:51:50 hod. zvítězil Láďa Sventek, který si tak v sobotu přibalil k bronzu i zlato.
Toto enormní zatížení dokázala zvládnout jediná žena Nikola Chovanečková (Deep Troat ).

Osobně si myslím, že to bylo veliké riziko od pořadatelů zařadit v tak nepříznivém počasí ,, nášup“ v podobě dalšího balíčku 3 in 1. Ještěže vše skončilo Happy endem .

Zimní vtípky

2012-02-03T09:42:00.003+01:00

Blondýnka jede autem a zastihne ji sněhová bouře. Nezpanikaří, neboť si vzpomene, co jí radil otec:

"Kdykoliv tě potká sněhová bouře, počkej, až kolem pojede pluh a pak jeď za ním."

Zanedlouho se opravdu objeví pluh a blondýnka jej podle rady následuje. Jede za ním tři čtvrtě hodiny, až pluhař vystoupí a ptá se jí, co to dělá. Ona mu vysvětlí, ze jí otec poradil, ze při sněhové bouři je nejlepší jet za sněhovym pluhem.

Pluhař říká: "No, s parkovištěm před Hypernovou jsem už hotový, tak jestli chcete, můžete jet za mnou k Lidlu."

Říká paní učitelka: "Venku nám krásně sněží, co kdybychom začali s koulováním?" "Ano, ano," volají všichni. "Dobrá ... k tabuli půjde Novák."

Promrznutý lyžař přijde domů a ptá se sám sebe:

„Co jsem to chtěl? Aha, najíst se.”
Nají se a říká: „Ne, to není ono. Napít se.”
Napije se a říká: „Ne, to také není ono. Už to mám, chci se vykoupat.”
Vykoupe se a říká: „Ne! Už to mám, chci si sundat lyže.“

Krutých 24 hodin s vítězným koncem

2012-01-29T18:46:00.021+01:00

Marta Žáčková a Tomáš Polášek jsou bývalí spolužáci ze základní školy v Kopřivnici- Lubině. Mají společného koníčka, sport. Tom si zamiloval hory. Marta na první pohled je křehká slečna. Bez problémů polyká na kole desítky kilometrů. Taky zbožňuje běhání v terénu.

Tom je schopen v kopcích uběhnout bez průpravy 60 kilometrů. 24 hodinovka na Lysé hoře byla pro něj výzva. Sehnat parťáka do soutěže dvojic byl pro něj Sisyfovský problém. Oslovil desítku běžců z blízkého okolí. Někteří mu slibovali že se ozvou, zbytek mu řekl: ,, Nejsem blázen. To je na mne moc.“

Tom řadu nocí nespal. Šátral v paměti, koho ještě neoslovil. Vzpomenul si na Martu.

,, Pojedeme mix. Jinak jdu sólo závod“ - sdělil jí odhodlaně.

,, Možná ze soucitu, nebo s touhou poprat se z náročným závodem se dočkal vytoužené odpovědi. ,, Dobrá, jdeme do toho spolu“ – kývla Marta.

Je krásné mrazivé sobotní ráno. V sedm hodin auto pěchuje dvojice zavazadly.

,, Ať si nemusím dělat výčitky, přibalil jsem si několik párů ponožek navíc.“ - posiluje své sebevědomí Tomáš. ,, Termotrika, energetické tyčinky, nápoje. Všechno je v baťohu. Cítím se dobře. Musíme vyhrát.“

,,Nevíš, kdo se objeví na poslední chvíli.“ lakonicky oponuje Marta.

,, Musíme vyhrát.“- opakuje Tom a posiluje své ego.

Oba jsme dali maximum do průpravy. Začneme zvolna. Jinak je konec.“- Tom se nenechá naladit na pesimistickou notu a trvá na svém.

Každá minuta má pro ně cenu zlata. Co když cestou narazí na nějaký zádrhel? Na konci Malenovic se objevují první pěší účastníci závodu. Řada z nich neriskuje výjezd k hotelu.

Za serpentinou po pravé straně se objevuje mohutná stavba s nápisem HOTEL BEZRUČ. Na příjezdové silnici stojí pořadatelé a udělující instrukce.

,, U hotelu parkují ubytovaní hostě. Vytočte se zpátky“ -rázně špitne muž v bezpečnostní vestě.

,, Jedeme na závod. Můžeme si vyložit zavazadla?“ – prosebně se obrací Tom na něj.

,, Jo, ale odjeďte co nejrychleji.“

Po domluvě s recepčním si odkládají zavazadla a sjedou z kopce na záchytné parkoviště.Mají štěstí. Zaparkují na jednom z posledních míst. Teď již se mohou oba soustředit na závod.Dvě hodiny je dostatečná rezerva na vyčištění hlavy a průpravu na 24 hodinové peklo.

Oba čeká desetikilometrový okruh s převýšením 750 metrů. Od hotelu Bezruč vystoupají na vrchol Lysé hory. Sestupová trasa vede po červené a zelené turistické značce přes Lukšinec a po Malenovické sjezdovce zpět k hotelu.

( Pokračování příště)

Aktuální informace:

Marta Žáčková a Tomáš Polášek zvítězili v závodě Adidas Terex 24 hodin na Lysé hoře v kategorii mix v kategorii od 21 do 30-ti let . Náročný okruh absolvovali 14 x v čase 23:29:14 hod.

Protože mě limitoval zdravotní stav, nemohl jsem pořídit fotogalerii, na kterou jsem se těšil.

Stihl jsem jenom několik záběrů. Snad příště...

Lysou horu dobývali běžci dvou závodů

2012-01-29T09:28:00.003+01:00

Paralerně se startem 24 hodinovkou odstaroval již dvanáctý závod Lysacupu 2012. Škoda, že se organizátoři předem nedomluvili na kompromisu. Tím by mohla být účast vytrvalců na jedné z akcí ještě výraznější. Přesto se na start závodu postavilo 123 běžců.

Tentokrát se startovalo z hráze přehrady Šance. Radim Kasalík ((mo)mentálně Opavské dupy) běžel na čele závodu, ale v závěru se přes něj přehnal Láďa Sventek ( Inov- 8run.sk ) a zvítězil v čase 58:20 min. Radim za ním zaostal o devatenáct vteřin. Třetí byl další favorit závodu Radim Horák ( X Cobras).

V kategorii žen zvítězila teprve dvacetiletá Denisa Bartošová ( X- Trail Orlová) 1:22:17 hod. s desetiminutovým náskokem před Libuší Machalickou z Olomouce.

Do finále Lysacupu 2012 schází již pouhých pět závodů. Další závod startuje již v sobotu 4.února od železničního přejezdu v Ostravici. Věřím, že se to promítne na vyšší účasti běžců, které čeká jedna z nejatraktivních výstupových tras na Lysou horu.

Lysaři bilancovali

2012-01-22T18:28:00.021+01:00

Lysá hora s nadmořskou výškou 1323 m je dominantou Moravskoslezských Beskyd. V roce 1981 se ustavil Klub přátel Lysé hory, který existuje při KČT. Říkají si Lysaři. Tato hora se stala jejich vášní, fetišem, kterého se musí v průběhu roku co nejčastěji dotknout. Je prověrkou partnerského vztahu, protože láska k tomuto kopci, je ze dne na den silnější.

Mnoho turistů by mohla vyprávět o marném úsilí pokořit Gigulu ( Lysou horu ). Buď je zastihla bouřka, vichřice, anebo z důvodu nevolnosti se museli vrátit dolů. Jako protipól je řada Lysařů, kteří zdolávají vrchol nalehko, bez baťohu, jenom v šusťákovce. Na vrcholu jim stačí vypít pár doušků horkého čaje, do schránky vhodí evidenční výstupový lístek a spěchají dolů. Mezi nimi je i řada vášnivých turistů, kteří po zdolání vrcholu posedí s kamarády v Šantánu a povypráví si.

21. ledna se uskutečnila na Ostravici výroční schůze odboru KČT Lysá hora ve společenském sále hotelu Freud. Původně jsem zde znal blíže pouze jediného Petra Balka. Před léty jsme se potkávali na maratónských tratích.

Navázat dialog s touto skupinou horalů nebyl problém. Navíc jako povzbudivý impuls pohodového dne vytvořila hudební skupina Pilky z nedaleké Lhotky.

Předseda lysohorského klubu ing. Milan Zyka ve své zprávě nás informoval o činnosti klubu. Zvláštní pozornost účastníků schůze vzbudila informace ing. Havelky o realizaci projektu na obnově Bezručovy chaty, která byla zničena požárem v roce 1978. Je neuvěřitelné kolik překážek se musí zdolávat i v dnešní době při postupném naplnění konečného cíle.

Častým dotazem mezi Lysaři je : ,, Kolik máš letos výstupů?" Proto velikou pozornost všech přítomných vzbudilo ocenění těch nejlepších. Nekorunovaným králem se stal Jaroslav Doležal, který byl vloni na vrcholu Lysé 346 x. Se stejným počtem výstupů mu úspěšně sekundoval Karel Červenka. Jarda má ale další primát. Jeho celková bilance výstupů je 5 138 !

Přiznám se, že nejvíc jsem se těšil na závěr. Tanec, fotografování, rozhovory s novými přáteli, které spojuje láska k Lysé. Zůstal jsem v šoku, když subtilní dámě nasadili čepici s číslovkou 80. Jmenuje se Dagmar Čechová je z Ostravy. Kromě turistiky se věnuje lyžování, aerobicu. Na svůj věk je neobvykle vitální. Prostě si užívá život plnými doušky. Dlouho jsem s ní rozmlouval a nevěřícně jsem kroutil hlavou: ,,Kde čerpá tato dáma energii?“

Z dojemného setkání jsem utíkal a na poslední chvíli jsem stihl vlak. S partou Lysařů jsem strávil několik hodin, které mi zůstanou dlouho vryty v paměti…
( Fotogalerie je na rajčeti )

Pohodové SETKÁNÍ

2012-01-15T09:24:00.042+01:00

Ženy se v minulosti scházely u draní peří, muži poseděli u dobrého vínka. Tato tradice u nás postupem času vyšuměla. Proto jsem si v duchu říkal: ,, Proč neobnovit rituál scházení se s kamarády". Obzvlášť se skupinou lidí, kteří jsou naladěni na stejné frekvenci. Tak se ve mne zrodila myšlenka s prostořekým názvem SETKÁNÍ.

Ještě den před akcí jsem neměl docela jasno o programu. Sedl jsem si k počítači a psal scénář k písni Child in Time od skupiny Deep Purple. Zdálo se mi to málo . Při poslechu skladby od Michala Tučného o Lojzovi, byl na světě další nápad. Pak jsem z hluboké studny vtipů vylovil ty největší špeky a hodil jsem je na papír.

Příznám se, že i pro mne byl nejdojemnějším kouskem večera houslista Vašek Kopelec, který zahrál virtuozním způsobem Montiho Čardáš.Elektronické klávesy mistrně ovládá Dušan Brus.I jeho vystoupení mělo vysokou úroveň. Dopoledne Dušan studuje na konzervatoři, odpoledne vyučuje na ZUŠ a večer si chodí zaběhat. Věřím, že po ukončení studia se zviditelní v dresu Lašského běžeckého klubu.

Celý večer se nesl v duchu pohody a uvolnění. A to bylo mým záměrem: ,, Odbourat bariéry nedorozumění a dát volný průtok dialogu, s dominantním tématem BĚH.“ Tato myšlenka se vydařila.

Děkuji svoji manželce za tolerantnost a velikou pomoc. Jsem vděčný Aleně Peterkové, že přijela k nám i s manželem, masivní účasti Seitlovců, MK Kopřivnice, kamarádů z LBK a dalších běžců.

Moje žena si dala před akcí viagru, aby vydržela stát v kuchyni. Měla přitom řadu pomocníků- Irču, Pavlínu, Lenku, Lojzu. Děkuji Radkovi, Milošovi, Sašovi a řadě dalších kámošů za pomoc.

Další ráno jsem se probudil unavený. Rezonovaly ve mne vzpomínky na předcházející večer. Všechno se obešlo v pohodě a bez průšvihu. Byl to uragán, který mě odnesl daleko do krajiny pohody, klidu, dobrých přátel.
Již teď se těším na další společnou akci, kdy se znovu nechám unášet v turbulentním víru parádní nálady.

Stanislaw Skomorowski je autorem fota z dramatické scénky - U zubaře. ,,Někdo trpí, někdo se směje." Tak je to i v životě.

( Na fotografování nezbylo moc času.Na naše rajče jsem umístil pár svých záběrů a od. S.Skomorowského )

Lysacup zpestřila sněhová nadílka

2012-01-08T21:51:00.008+01:00

Předpověď meteorologů se naplnila. Na horách sněžení a v nižších polohách mrholení, déšť.

,, Ve sněhu neběhám“ – to je výrok řady běžců a z toho důvodu, končí účast na Lysacupu.

Po startu závodu se v rozbředlém sněhu běželo stěží, ale postupně se stoupající nadmořskou výškou se vybíhalo lépe. I když sněžilo stopu ušlapávali turisté.

Překvapivým vítězem se stal teprve osmnáctiletý Tomáš Lichý(Skialp Beskydy ) v čase 41: 56 min. Druhý byl Petr Hudeček ( ( mo ) mentálně opavské dupy ). Třetí doběhl do cíle Tomáš Čer ( BK SAK Karviná ) za 42:41, který si hlídal vedoucí pozici v seriálu závodů Lysacupu s Ladislavem Sventkem ( nov – 8 run,Sk ). Náš Tomáš Polášek doběhl v pohodě 35.

V ženách si počíná suverénním způsobemTamara Stonová ( Fialové kobry ). Zvítězila s velikým odstupem před juniorkou Míšou Sikorovou ( TJ TŽ Třinec ).

O víkendu pokračuje náročný seriál Lysacupu se startem v Lubnu. Jistě to bude náročné, ale pro řadu běžců je to hozená rukavice, pro kterou se vyplatí ohnout.

Fotogalerie ze závodu je v příloze vpravo.

Předsevzetí

2012-01-06T00:09:00.000+01:00

Je řada lidí co svá předsevzetí staví na datu, začátku týdne, měsíce. Největší magično je ukryto v datu 1.1.
Přestanu kouřit, nebudu pít alkohol, začnu se učit angličtinu, musím zhubnout. Tyto cíle jsou většinou postavena na chabých základech.

Víme sami, že nejlépe je jít za svým a cílem okamžitě konat. Musí mít logický postup a nesmí jej nabourat chaos.

Řekněte milionáři, ať přestane nesmyslně rozhazovat peníze a určitou částku věnuje na charitu. Znal jsem pracháče, který se ze dne na den rozhodl invalidovi věnovat nový vozík. Tímto činem se změnil život obou. Dárce objevil novou smysluplnost a darovaný v okamžiku začal vyrážet po dlouhé době mimo domov.

Duševní předsevzetí nejsou hmatatelná, ale záhy se mění v reálný tvar. Přestanu se urážet, budu hledat cestu ke komunikaci. Nebudu pomlouvat, budu si vážit starých lidí.

Utečme z uzavřené ulity a začněme konat! Změnu chování postřehne rodina, blízké okolí. Brzy to poznáte na echu, které vám rozvibruje srdce do vyšších obrátek a budete cítit nepopsatelnou úlevu.

Pokud jsem Vás inspiroval touto úvahou k nalezení Vašeho PŘEDSEVZETÍ budu rád. Protože bez něj je život chudý, bez emocí a šťávy.

Píše se Nový rok s datem 1.1. 2012. Přejeme Vám v něm hodně zdraví, štěstí, spokojenosti. Ať se Vám daří nejen na běžeckých tratích, ale i v osobním a rodinném životě

- přejí Vám mufloni alias běžci Lašského běžeckého klubu.

SETKÁNÍ

2012-01-01T14:34:00.000+01:00

Lašský běžecký klub pořádá v sobotu 14. ledna 2012

ve skautském centru Vanaivan v Kopřivnici od 15,00 hod.

S E T K Á N Í

Program :

Vyhodnocení mufloní běžecké ligy 2011
Volná zábava

Na akci zveme běžce a příznivce tohoto sportu.

Dvě jídla a občerstvení zajištěno.

Vstupné 150 ,- kč. Na cestu si přibalte dobrou náladu
a cenu do tomboly.

Závazné přihlášky do 7. ledna 2012
na e-mail: jiri.harasta@ktknet.cz

Vašek Bitala druhý v soutěži MBP 2011

2011-12-29T16:49:00.006+01:00

Maraton klub Seitl Ostrava uspořádal v letošním roce 4. ročník Moravskoslezského poháru, který se uskutečnil pod záštitou hejtmana Moravskoslezského kraje ing. Palase. Soutěž zahrnovala celkem 19 závodů, do které se započítávalo celkem 11 nejlepších závodů každého účastníka. Byla to plejáda různorodých běhů. Začínalo se v březnu Kobeřickou dvacítkou a ve finále se končilo 26. prosince Štěpánským během Porubou.

V celkové soutěži mužú zvítězil Tomasz Wróbel ( MKS Centrum Dziegielów) s 1105 body. Na druhém místě skončil v těsném souboji o pouhých pět bodů náš Vašek Bitala. O to větší je jeho úspěch, že Vašek se nemohl plně zaměřit na uvedenou soutěž ( příprava na ME v letním biatlonu atd.).

V kategorii mužů nad 60 let zvítězil Josef Kvita ( MK Kopřivnice ) s 1114 body. Náš Jirka Bednařík skončil čtvrtý s 1025 body.

V kategorii žen se naše Andrea Krstevová nemohla ze studijních důvodů plně zaměřit na soutěž. I když absolvovala pouhých pět závodů ve své kategorii figuruje na 9. místě.

Na závěr patří veliké poděkování Sandokanovi, za rychlé zpracování výsledků soutěže. Navíc obětoval hodně úsilí a času průběžné bilanci výsledků po jednotlivých závodech.

Traťové rekordy na Štěpánském běhu Porubou

2011-12-27T22:42:00.031+01:00

Běžci jsou zvláštní komunita provozující svoji aktivitu, bez vyhraněných nároků. Tento sport je pro ně mentální relaxací. Stačí se vhodně obléci, obout maratonky a již vybíhají na oblíbenou trať. Proto je neodradili vánoční svátky a vyrazili na závody do Ostravy na Štěpánský běh Porubou.

Počasí bylo tentokrát vlídně. Bylo vlhko, s občasným mrholením, bezvětří a teplota čtyři stupně Celsia. Celkem se na start postavilo 118 závodníků.Významnou roli sehrálo i zařazení tohoto závodu do Moravskoslezského poháru. Hned po startu vyspurtoval na čelní pozici Roman Baláž.

Po několika sta metrech se odpoutal od závodního pole Aleš Miko, který si běžel svůj sólo závod. Přestože neměl žádného tahouna běžel výborně, o čemž svědčí fakt že pokořil výrazně svůj traťový rekord 44: 57 min. ( 2007 ) v čase 43:34 min. O druhé místo se sváděl tuhý souboj. Třista metrů před cílem nasadil ostřejší tempo náš Vašek Bitala. Tomáš Bláha (AK Kroměříž) si to nenechal líbit a okamžitě odrazil jeho nástup. Do cíle doběhl s téměř tříminutovým odstupem na vítěze za 46: 32 min. Vašek byl třetí za 46: 41 min. Je to obdivuhodný výkon, vzhledem k jeho peripetiím v posledních dnech. Proto Ti Vašku patří veliká gratulace!

V kategorii nad 60 let doběhl náš Jirka Bednařík na neoblíbeném čtvrtém místě v čase 1:02:32 hod.

V kategorii žen byl pokořen dlouholetý rekord Ireny Šádkové 49: 58 min ( 2003 ). Suverénním způsobem jej ustavila Pavla Schorná Matyášová ( Maratonstav Úpice ) za 48:26 min. Téměř s pětiminutovým odstupem se objevila na druhém místě Katka Bluchová ( SSK Vítkovice ) v čase 53:20 min.Třetí pozice patřila Adéle Esentiérové ( Baláž Extréme Team ), která doběhla v čase 56: 57 min.

Neuvěřitelný věkový rozdíl 65 let byl mezi nejstarším účastníkem závodníkem Jaroslavem Gamanem ( 1935 ) a Matějem Svozilem ( 2000). Kéž by Matějovi co nejdéle vydržela chuť běhat. Možná že v již v blízké budoucnosti bude sklízet první úspěchy na běžeckých tratích.

…………………………………………………………..

S t ř í p k y z e z á v o d u

Petra Pastorová

Asi 4 km před cílem, Petra zbloudila se skupinkou osmi běžců na trati, což nebyl žádný problém. Ve spleti uliček, řadě rozcestí se dalo snadno zakufrovat. Petře tak unikla stříbrná pozice v cíli. Když jsem s ní záhy rozmlouval, nedala vůbec na sobě znát zklamání a pocit zmaru. Petro, jsi profesionál. Tento závod Ti nevyšel, přijde další a určitě bude úspěšný!

Láďa Matysík

Láďa stál na kritickém místě ve Třebovicích, jako pořadatel. Bylo to jedno z obtížných míst, kde se dalo snadno zabloudit.Tentokrát místo toho aby absolvoval trať plnil funkci navigátora. Když viděl přibíhat běžce, halasně jim dával najevo, že je čeká odbočka vpravo. Napomáhal si přitom rukama, nohama. Holt Láďo byl jsi výborný. Škoda, že na trati nebylo více takových pořadatelů (možná, by stačilo některá místa označit fáborky ).

Roman Slowioczek

Měl svůj den. Všiml jsem si jej při seběhu v Třebovicích použil specielní strategii. Zhluboka se nadechl a dlouho vydžel nafouknutý. Zřejmě tak zkoušel ,,metodu balónku.“ Mirně se nadnášel a bez obtíží předběhl řadu běžců. Později i on bloudil, ale přesto vyhrál ve své kategorii!

Pak ještě zazářil při vyhlašování výsledků. Když uslyšel své jméno vyběhl před dav lidí jen tak ve slipech. Toto ,,one man Show“ probudilo v davu veliký rozruch. Roman, jinak tichý a nenápadný chlapík se najednou projevil jako člověk, překypující humorem a smyslem pro nadsázku.

Fotogalerie závodu je aktualizována na našem rajčeti vpravo.

Lysacup 2011 - Z Mazáku na Lysou - byl to mazec 4.12.2011

2011-12-05T07:55:00.029+01:00

V noci před závodem jsem trpěl jako pes. Otevřený zub po zánětu se ozýval v pulzujících bolestech. I proto aby jsem zahnal trauma, jsem se rozhodl v roli paparatzza vyjít na vrchol Lysé hory.

Zelňačka na vrcholu mi dodala sílu. ,,Rozjetá turistka" mi skropila ruku horkou lázní čaje ( budiž satisfakcí její omluva ). Z obavy, abych se nestal obětí dalšího ataku jsem se vydal na cestu dolů a hledal vhodné místo pro záběry.
Svištící vítr na mne házel ze stromů ledovou tříšť, ale nevzdával jsem se. Po pár metrech klesání jsem se zastavil a našel jsem si pozici pro focení. Zamlžený objektiv jsem ošetřoval hadříkem, ale moc to nepomohlo.Nevadí. Snad některé ,, účastníky mazce" potěším ve fotogalerii pohledem na utrápené obličeje v nejdrsnější pasáži před cílem.
---------------------------------------------------------------------

Ostravice, Mazák.
V neděli 4.prosince měla pátá etapa Lysacupu premiérovým startem Ostravice, Mazák – Lysá hora. Na start se postavilo celkem 224 běžců.

Tomáš Čer ( BK SAK Ložiska Karviná ) zvítězil s náskokem. Neohrozil ho ani závěrečný stoupák. Na kamenech byla zrádná vrstva ledu. Špatné našlápnutí mohlo způsobit nečekaný skluz. Ladislav Sventek ( Nov- 8run.sk) běžel taky sám a bez problémů si ubránil druhou pozici. Třetí v cíli byl Aleš Zajíc ( X – Cobras).

Náš Tomáš Polášek v dresu Valašského království se zlepšuje závod od závodu.Tom mi po závodě řekl:,, Již od úvodu jsem se cítil v pohodě. Běžel jsem neobvykle vpředu. Když jsme přecházeli z asfaltu na turistickou stezku, pole běžců bylo již roztroušené a nikdo mě neblokoval při výbězích. Nejpříjemnější pocit jsem měl v závěru, protože jsem měl dostatek sil.“

Tom doběhl 37. a neustále se posouvá.V celkovém řebříčku je 23.

V kategorii žen zvítězila Petra Pastorová ( SK Valašské království) , před Alicí Martikánovou ( Horolezci F-M ).

Již v sobotu bude pokračovat další díl seriálu Lysacupu 2012. Startuje se od Hotelu Bezruč. Počasí by se zatím nemělo výrazně změnit. Ale ve vyšších nadmořských výškách může dojít k nevyzpytatelným změnám.

( Fotogalerie ze závodu je na rajčeti vpravo ).

Mikulášský běh s opravdovým Mikulášem

2011-12-04T15:08:00.009+01:00

Jmenuji se Mikuláš. V překladu mé jméno znamená ,, vítěz lidu“ . Narodil jsem se v roce 270 v řeckém Patrasu. Pocházím z bohaté rodiny, ale nemyslím na sebe. Mým krédem je pomáhat chudým, nemocným a všem kdo se ocitli v nouzi. Pro své činy jsem se stal přítelem dětí, mučedníkem a patronem v nouzi.

Protože mám hodně povinností, již několik dnů objíždím okolní vesnice a města. V sobotu jsem se zastavil v kopřivnickém Parku E.Beneše. Sešlo se zde hodně dětiček. V doprovodu s rodiči zde běhali od nejkratších tratí až po několik okruhů v parku. Na tratích se odehrávaly často neúprosné souboje. Stalo se, že když některý z capartů nevyhrál, objevily se na jejich tvářích slzičky.

Vše šlo jako na drátku. Paní Jana přes mikrofon navigovala dění závodu. Z reproduktorů se linula do okolí hudba a rázem bylo všem veseleji. Nevadilo, že občas sprchlo. Většina dětí s doprovodem zůstala až do samého konce.

Nejhezčí okamžiky přišly v na závěr.Ti nejlepší dostávali můj symbol, čokoládové Mikuláše. Já jsem navíc rozdával bonbóny. Chutnaly. O pochoutku mě prosili i někteří rodičé. Jejich přání jsem vyhověl až když mi řekli, že byli hodní a nezlobili své děti.

V Kopřivnici mi bylo prima a věřím, že za rok sem přijedu zas. Cítil jsem se zde dobře a na taková místa se rád vracím.
V á š M i k u l á š

Tato akce se mohla uskutečnit i díky sponzorům, kterými byli Město Kopřivnice a firma VIKYMONT stavby, s.r.o.

LYSACUP. Ze Šance na mlžnou Lysou horu 20.11.2011

2011-11-20T21:37:00.007+01:00

Vodní nádrž Šance byla vybudována v letech 1964- 1968. Tomuto vodnímu dílu, které zásobuje pitnou vodou Ostravsko, musela ustoupit centrální část obce Staré Hamry. Byla zrušena i železniční trať Ostravice- Bílá.

O výstupové trase po žluté turistické značce z Šance ( 535 m ) na Lysou horu ( 1323 m ) se traduje, že je nejobtížnější, z toho důvodu že se vystupuje z údolního místa.Kamenitá klikatící se pěšina končí u tabulky NPR Mazák. Po chvilce se žlutá značka spojuje s červenou, odkud je nejhezčí výhled na panorama Beskyd.

( Vítězný Ondra Horák )

V neděli neměli čas účastníci Lysacupu na rozhlížení, navíc jim v tom bránil mlžný opar. Na start závodu se postavilo rekordních 273 závodníků. Ondra Horák potvrdil roli favorita a doběhl do cíle v rekordním čase 41:39 min. Již delší dobu vládne suché počasí, beze srážek. Největším soupeřem běžců byl pouze rychle ubíhající čas.

Ondra Horák ( X- Cobras ) doběhl tentokrát se suverénním náskokem. O další pozice v cíli se rozhodovalo často až ve finiši. Druhý byl Tomáš Čer ( BK Sak Ložiska Karviná ), třetí doběhl Radim Kastlík ( ( mo)mentálně Opavské dupy ). Vynikající dispozice pro běhy do vrchu potvrdil šestý Pavel Michna ( SK Valašské království) a sedmnáctý Jirka Zátopek ( X- Cobras ), který zvítězil ve své veteránské kategorii.

Do první padesátky se dostal poprvé i náš Tomáš Polášek ( SK Valašské království ) a tím potvrdil trend stoupající formy. Tom postupně získává běžecké ostruhy a dokazuje , že zkušenost podporovaná tréninkovým úsilím jej bude posouvat na vyšší příčky.

V ženách zvítězila Tamara Stonová ( Fialové Kobry ), před Zuzanou Weissovou ( Gumárny Zubří ).

( Urputné souboje ve finiši )

Sobotu, 26. listopadu čeká na závodníky start od Rajské boudy. Nebude to žádný pobyt v ráji , ale makačka! Protože dle prognóz meteorologů ještě nemá padat sníh, snad tento fakt vyhecuje i doposud váhající odvážlivce k účasti na tomto adrenalinovém závodě.

( Bohatá fotogalerie z třetího závodu Lysacupu je na rajčeti vpravo ).

Běh Kolem koupaliště

2011-11-19T19:13:00.002+01:00

Maraton klub Kopřivnice uspořádal poslední závod Lašské běžecké ligy 2011. Fotogalerie je na rajčeti vpravo.

O b s t r u k c e

2011-11-14T19:40:00.015+01:00

O víkendu se měl uskutečnit ve Zlomené Lhotě běžecký závod Kolem soudku. Bývalý běžec Pepa Vosáhlo se po ukončení kariéry vrhnul do pro něj doposud neznámé aktivity. Vymyslel si projekt, závod který se měl běžet pětkrát přes celou obec, vždy s obrátkou u sudu naplněného pivním mokem. Jeho snem byla pozávodní veselice v místním kulturáku s vyprázdněním soudku.

Místní podnikatelé mu slíbili finanční i materiální pomoc, ze které nakonec sešlo. Opět se potvrdila stará pravda : ,,Sliby, chyby,“ V den závodu neměl Pepa ani korunu. Ceny do tomboly byly taky chabé. Teta Marie mu z lítosti věnovala štangli uheráku. Bohužel byla to pro něj slabá útěcha. Hodinu před startem se dozvěděl, že soudek mu někdo ukradl...

Velký plakát s atraktivní nabídkou finančních odměn pro závodníky byl náhle stržen a pořadatelský tým se sešel na operativní schůzce. Hledala se cesta jak nerozlítit běžce. Pořadatelé se rozhodli pro nejschůdnější verzi. Jít s pravdou ven před samotným startem, samozřejmě zaobalenou pravdou, která neměla nikoho rozlítit, spíš vzbudit soucit.

Těsně před startem si Pepa stoupl před běžce a se zlomeným a zajíkavým hlasem soukal ze sebe věty: ,, Vítám Vás na nultém ročníku závodu Kolem soudku. Tento název je pouze parafrází. Soudek tu bude za rok na příštím ročníku stát. Letos bude na obrátce pořadatel ve žluté vestě. Ceny dnes ještě nebudou, ale v příštím roce již to bude jiné.“

Najednou se z davu začaly ozývat výkřiky vzteku: ,, Řekni nám co bude?"

,,Závod bude a poběžíte na vlastní nebezpečí“ - souká ze sebe tiše Pepa.

,,Co jsi nám zajistil? Vybral jsi prachy a z nás jsi udělal voly!“ - vyjekne rozčileně Karel.

,,Chlapi, neblbněte, jste jako v parlamentě. Melete prázdnou slámu . Proč děláte obstrukce? Postavte se na start a utíkejte. Je to změřené. Přesných deset kilometrů.“

Hlouček běžců se pomalu začíná trousit za pořadateli, od kterých chtějí zpátky startovné.

Pepa zkroušeně cení mezi zuby opakovaně větu: ,, Neblbněte, vraťte se.“

Další nadávky jej uzemňují a již neklade odpor. Připadá si jako prašivý pes, který zůstal sám a nejraději by vymazal dnešní den ze svého života….

Zákeřné nástrahy Velké Kunratické

2011-11-14T08:46:00.010+01:00

Recese bývá zárodkem neopakovatelných zážitků které se stanou zvykem pro jejich nadsázku a nadhled. V meziválečném období v roce 1934 uspořádali pražští vysokoškoláci na závěr sezony běh, po kterém pokračoval fotbálek a ve finále posezení v zahradní restauraci Ve mlýně.

Již v té době se tato trať lišila od klasických krosových běhů tím, že v samotné přírodě se zdolávala řada záludností. V poválečném období se vzhledem k aktivitě pořadatelů začal narůstat zájem o tento běh. V roce padesátého jubilea se zastavil na čísle 9128. Pak muselo logicky dojít k omezení počtu startujících.

O víkendu se uskutečnil již 78. ročník Velké Kunratické. Tradice předcházejících ročníků nebyla porušena. I teď si neodnesli vítězství běžci specialisté. Zvítězil Jan Procházka ( Kerteam ) za 11:35 min. před Ondřejem Fejfarem 11:47 (Intrener) 11:47 a Petrem Pechkem ( Kerteam) za 11:51 min.

Tato náročná trať vyhovovala Petře Skalníkové, bývalé reprezentantce v běhu na lyžích. Petra vyběhla na Hrádek v čase 14:00 hod. a porazila vytrvalkyni Ivanu Sekyrovou ( SK Sokolov ) 14:17 min.

Největší pozornost vzbuzoval Karel Šerpán ( 1931 ), který vyrovnal účastnický rekord Jiřího Horáčka šedesátým zářezem na pažbě.

Již dlouho před startem bylo zablokováno přihlašování na tento krosový svátek. Konečné číslo bylo 1 954 ( z toho 147 žen ). Na startu nechyběl ani známý kardiochirurg Jan Pirk ( má stejné datum narození jako já ). Neměl se za co stydět. Zaběhl v čase 16:58 min.

Přestože si mají možnost běžci vyměňovat postřehy, rady, zkušenosti prostřednictvím internetu v terénu se nevyhnou problémům.

,, Nejlépe je nepřeskakovat potoky, Hrádek vyjít krokem a využít držení lana. Rozběhnout to až ve třetím kopci…“ – tak zněl přehršel rad. Jenomže realita byla často bržděna nástrahami přírody a úbytkem sil. Řada běžců si po závodě řekla: ,, Letos mi to nevyšlo, snad příští rok…“

Druhý závod Lysacupu ozdobil traťový rekord

2011-11-13T08:57:00.038+01:00

Na Vislájích je vzhledem k výborným lyžařským a turistickým podmínkám, řada rekreačních středisek a samot. Nachází se zde několik sjezdovek a běžkařských tratí.

Turisté si vybírají chodníčky vedoucí na Lysou horu, Travný, Bílý kříž , Morávku, Staré Hamry, Javorový, Bumbálku.

V sobotu se poprvé v nové sezoně Lysacupu vydalo z Vyšní Mohelnice u hotelu Visaláje 204 běžců na vzteč s cílem dobít co v nejlepším čase dominantu Beskyd Lysou horu 1323 m.

Nahrávalo jim počasí. Bezoblačná obloha, sluníčko. Sníh zatím nepocukroval krajinu, čili vše napovídalo na pohodový průběh závodu, s délkou trasy 8,4 km.

( foto z dramatických soubojů na trati )

Potvrdilo se to. Vítěz závodu Radim Kasalík ( (mo) mentálně z Opavské dupy ) doběhl v čase 42:08 min. v novém traťovém rekordu ( doposud Luboš Kováčik 43:10 min.). V těsném souboji porazil o pouhé tři vteřiny svého velikého rivala Vladana Šindelka ( Olympáci ).

V kategotii žen tentokrát zvítězila Petra Pastorová ( SK Valašské království ). Petru navíc potěšil fakt, že porazila loňskou vítězku Lysacupu Tamaru Stonovou ( Fialové kobry ).

Náš Tomáš Polášek zopakoval výsledek z prologu. Doběhl na začátku druhé padesátky závodního pole. V cíli mi řekl:

,, Úvodní pasáž závodu kterou tvořil zvlněný terén se strmými seběhy, mě trochu rozhodil a nesedl mi. Při následném výběhu jsem se dostal do tempa. Držel jsem si svou pozici, ale bohužel jsem neměl síly na vystupňování tempa. Snad příště, bude tu ŠANCE.“

Šance je údolní nádrž na Ostravici. Poběží se tentokrát v neděli a běžce čeká jeden z nejobtížnějších stoupáků při dobývání Lysé hory.

( Fotogalerie druhého závodu Lysacupu 2011, druhé části závodního pole a panoramata Beskyd, je na našem rajčeti vpravo ).

Úspěšný rozjezd Lysacupu 2011

2011-11-07T19:24:00.010+01:00

Pro řadu běžců je silniční běh stereotypní, nezáživný, bez náležitého náboje. Patří mezi ně i člen našeho klubu Tomáš Polášek. Při rozhovoru dává najevo svou náklonnost pro krosové závody.

,, Imponuje mě pohyb v přírodě, v kopcovitém terénu. Lysacupem pro mne začíná ta pravá sezona. Seriál šestnácti závodů v následujících víkendech - Velký Javorník, Šance, Ostravice... a ve finále 26. února Rajská bouda.“

V neděli 6. listopadu se uskutečnil úvodní závod Lysacupu Během na Velký Javorník. O tom, že se tato dominanta Veřovských vrchů dá dobít s řadou nástrah se snažili dokázat stavitelé tratě.

Na parkovišti u skokanských můstků se sešlo 261 běžců. Punc tomuto závodu dodal startér Jiří Raška, držitel zlata a stříbra ze Zimních olympijských her v roce 1968 v Grenoble ve skocích na lyžích.

Po zahřívacím okruhů následoval krutý stoupák po 400 schůdcích u velkého můstku, výběh směrem ke Zvoničce Strážkyně Beskyd, pak napojení na výstup po zelené turistické značce a strmý výběh na Velký Javorník ( 918 m ). Běžci zdolali výškových 350 m opepřených popsanými ,,lahůdkami.“

I když z důvodu sucha byl terén docela schůdný, závodníky místy přibržďovala nástraha v podobě napadaného listí, pod kterým se skrývaly nečekané překážky - kořeny stromů, nebo terénní zlomy.

Zvítězil Ondra Horák ( X-Air Ostrava) a po vzoru cyklistických závodů se oblékl do žlutého trikotu. Druhý byl Luboš Kováčik ( Inov- 8 run.sk ). Třetí doběhl Martin Holiša ze Zubří. Náš Tomáš Polášek měl v nohou nároční noční vytrvalostní běh z předešlého dne. Běžel z důvodu zisku bodů. Ve své kategorii doběhl 31. Příště se může ještě výrazněji prosadit s vhodnějším rozvržením tréninkových dávek.

Je obdivuhodné, že obtížnosti tratě se nezalekly ženy. Celkem jich bylo 28. Zvítězila Tamara Stonová startující za klub z atraktivním názvem Fialové Kobry. Druhá doběhla Petra Pastorová v dresu Valašského království. I když měla v nohách sobotní Hornickou desítku dokázala, že ji kopce sluší. Třetí byla Zuzana Weissová z Gumáren Zubří.

O tom, že cyklisté jsou výbornými vrchaři, není pochyb. V kategorii juniorů zvítězil cyklista, který si zpestřuje fyzickou kondici běháním do vrchu Jozef Bebčák ze silného týmu Inov-8run.sk a oblékl se do bílého trikotu.

První závod Lysacupu se vydařil. Rekordní účast, výborné počasí, v nádhernou přírodní scenérii Beskyd jistě nabudilo jít do toho opět za týden, tentokrát na Visalajích.

Oslava běhu na Hornické desítce

2011-11-06T20:16:00.028+01:00

Příjemné podzimní počasí a výborné pořadatelské zázemí přilákalo běžce na sobotní Hornickou desítku.Naplnil se tajný sen pořadatelů vytvořit účastnický rekord. V hlavním závodě a doprovodních bězích startovalo rekordních 2 050 závodníků.

Roli favoritů potvrdili krátce po startu Milan Kocourek a naturalizovaný keňan startující za maďarský Benedek Team, Sawe. Již na druhém kilometru se podařilo Milanovi odpoutat se od svého soupeře a postupně navyšoval svůj náskok. Milan Kocourek zvítězil v čase 29:49 min. Přesto výrazně zaostal za traťovým rekordem Miroslava Vanka 39:10 min.( 2004 ).Sawe byl druhý v čase 31: 00 min. S odstupem doběhl na třetím místě polák Adrian Polec ( Ruda SL.) v čase 32:38 min. Domácí běžec Petr Mikulenka se dostává po zranění do formy. Dokázal to umístěním na čtvrtém místě za 32:37 min.

Zástupce našeho klubu Jirka Bednařík potvrdil standardně výbornou formu v průběhu sezony. Zvítězil ve své veteránské kategorii v čase 43:14 min. Místo aby si vychutnával důchod formou gaučingu, kromě běhání chodí na brigády, věnuje se rodině, prostě hýří hyperaktivitou. Jiří patří Ti veliká gratulace!

Sílu maďarského družstva potvrdill Benedek Team. V kategorii žen zvítězila Zita Kácser 36:30 min. Druhá byla polka Ewa Kucharska ( MK Iskra Pscyna ) za 36:37 min. Teprve třináctiletá naděje českého běžeckého sportu Carmen Beshirová ( SK Zdice ) doběhla třetí v čase 36:57 min. Pouhé tři vteřiny za ní skončila houževnatá Petra Pastorová ( MK Seitl Ostrava ).

Celkem 653 dívek a chlapců běželo ve dvaadvaceti kategoriích. Potěšující byla účast našich nadějí z Atletické školky LBK. V silné konkurenci s dlouholetou tradicí z Třince, Jablunkova, různých lyžařských center, se naše děti neztratily. Pod výborným trenérským vedením získávají ostruhy a věřím, že do budoucna bude jejich stopa stále výraznější. ( Podrobný výčet úspěchů ze závodu naleznete v tomto blogu - na stránce Atletika pro děti ).

Dalším korálkem do náhrdelníku akcí byl běh pro zdraví na 1 km ( 589 běžců ) a běh na 3 333 m ( 197 účastníků ).

Celá akce byla pod vynikajícím režijní taktovkou Josefa Nejezchleby. Jeho rutinovaný tým měl na osmdesát rozhodčích a pořadatelů.

Na závěr je důležité uvést jména hlavních sponzorů OKD, a.s., Důl Paskov a statutární město Frýdek – Místek. I jejich zásluhou má tento závod prestižní postavení v našem regionu.

Vaškova bojovnost slavila úspěch na Porubském čtvrtmaratonu

2011-10-28T21:27:00.013+02:00

Podzimní listí hraje pestrou směsí barev - hnědá, žlutá, zelená. Zastavím se u vzrostlého stromoví a fotím pohádkovou nádheru. Jasná obloha a bezvětří se vymyká z koloritu blížících se dušiček.

Porubská Hlavní třída ožila dopoledne nevšedním životem. Z reproduktorů buší hudba a moderátor láká příchozí k prvnímu závodu. Hrstka nadšenců se staví na startovní čáru a vydává se na trať kondičního tříkilometrového běhu. Raduz s Petrem ostřílení harcovníci se rozhodli zgustnout předkrm jako přípravu na hlavní závod. Na dlouhé rovince před cílem je najednou živo. Raduz natáhne krok a rozfofruje své nohy do maximálních obrátek a tím vyprovokuje ostatní k úprku. V atypicky sprinterském záklonu dobíhá Raduz na medailové pozici. Až v cíli se věnuje rozvázaným botám.

,, Ještěže jsem si nepřišlápnul tkaničky, to by byl průšvih“ - dodává s úsměvem.

V půl desáté je start in-linistů. Je neuvěřitelné jak jsou schopni vyšroubovat rychlost tito odvážlivci na asfaltovém podkladu. Největší obdiv vzbuzují ve mne děti. Prudké zatáčky zvládají hravě a pak to rozbalí na rovinkách do vysokých obrátek.

Do startu hlavního závodu chybí čtvrthodina. Kolem vládne poklidná nálada. To je chvilka pro mne. Vybírám si vhodné objekty pro záběry. Mezi desítkami závodníků mě upoutá dvojice stojící na chodníku. Přibližuji si je objektivem, přehlížejíc zvýšený obrubník. Záhy se ocitám na dlažbě. Chvíli se probírám z tranzu. Šokuje mě fakt, že se nikdo nesměje . To není možné, že by to byl tichý soucit? O to rychleji se zvedám z dlažby. I můj foťák to přežil bez úhony. Zvěčňuji si běžce s číslem 149 se sympatickým doprovodem. Tvářím se, že se nic nestalo, ale cítím na kolenou lepkavé čůrky krve… Není čas na bolístky a fotím masu běžců hned po startu. Je dobré, že budou kroužit po Hlavní třídě a já budu lovcem momentek jejich dramatických chvilek na trati.

Po prvních desítkách metrů si čelo závodu ovládne favorizované trio běžců. Po několika kolech je vidět skupinky běžců po celé trati. Nebýt čipů by byli rozhodčí totálně dezorientováni.

Zato navzájem soupeřící běžci se navzájem hlídají a svádějí často ostré souboje. Jsou i takoví co přepálí tempo a záhy to zabalí…

Po šesti kolech je konec. Ani moderátor nestačí reagovat na rychlý průběh závodu. S pár minutovým zpožděním vystřeluje kulometní dávky žhavých informací:.

,, V novém traťovém rekordu zvítězil Ján Križák, před Tomaszem Wróblem a Václavem Bitalou.“

Když si ve foťáku měním baterii, osloví mě Vašek. Jeho poloúsměv naznačuje, že není zcela spokojený s třetím místem. Svěřuje se mi:

,, Od poloviny září prakticky neběhám. Práce v pneuservisu je nesmírně náročná. Denně dělám dvanáctky. Navíc jako novopečený tatínek mám další povinnosti.“

,,Přesto mě zajímá jaké pocity máš z dnešního závodu?“

,, Bylo dobré, že od úvodu diktoval tempo Jano Križák. Po dvou kolech se od nás odtrhl a dál si běžel svůj závod. Tomasz se mě držel jako klíště. Znám jej z předcházejících klání. Až v posledním kole se rozhodl zaútočit. Nasadil ostřejší tempo, na které jsem již nedokázal odpovědět.“- sděluje svůj monolog Vašek.

Je cítit, že je spokojený. Zanechal za sebou více než dvousethlavý dav běžců.

Po vyhlašování výsledků a nekonečně dlouhém losování tomboly se rozcházíme domů. Byly to příjemné chvilky naplněné pohybem. Za týden se sejdeme na Hornické desítce, kde bude pokračovat kolotoč aktivit.Věřím, že to bude opět prima zážitek. Proto A h o j ve Frýdku-Místku!

Výsledky Porubského čtvrtmaratonu na 10 548 metrů:

Kategorie muži:

1. Ján Križák ( AŠK Grafobal Skalica ) 33:21 min. 2. Tomasz Wrobel ( MKS Dziegielow ) 34:12 min. 3. Václav Bitala ( LBK ) 34: 36 min.

Kategorie ženy:

1. Lubomíra Maníková ( AK Spartak Dubnice ) 38:30 min. 2.Kateřina Bluchová ( SSK Vítkovice ) 39:21 min. 3. Simona Vozalová ( SSK Vítkovice ) 41:45 min.

( Bohatá fotogalerie ze závodu, je umístěna na rajčeti vpravo ).

BML - 2011 - konečné pořadí po 7. závodě

2011-10-17T14:50:00.002+02:00

VÝSLEDKY NALEZNETE ZDE

Něco z čísel:

Našich závodů se zúčastnilo celkem 364 běžců ve všech kategoriích, z toho 316 mužů a 48 žen.

Náročné podmínky účasti minimálně 5-ti závodů pro bodování do celkového hodnocení splnilo jen 20 běžců, z toho 18 mužů a 2 ženy.

Nejvíce bodů z celkově možných 600b nasbíral: 550b Josef Kvita, který absolvoval všech 7 závodů společně s Josefem Smolou.

Brutální závod Nova Author Cup 2011 - II.

2011-10-16T06:38:00.009+02:00

Při výjezdu z ochranné zóny je rušno. Cyklisté stříhají pohledem po blízkém okolí a snaží se objevit své protějšky. Pak si sdělují své první dojmy. Všichni mají po dojezdu na sobě fasádu. Kapičky vody z louží, kousky bláta jsou cejchem, který obdrželi na trati.

Vloni byly u občerstvení stoly a následovalo posezení a halasné rozjímání. Teď je tu volná plocha. Někteří se zahřejí sousty guláše anebo párku. Většina si to zamíří přímo k autům.

V chumlu se řada cyklistů domlouvá se svým doprovodem přes mobil, nebo výkřiky do davu.

,,Trenére, trenére!“ – slyším opodál výkřik.

,, Aleši, kdy jsi přijel do cíle? – vítám jej z úsměvem.

,, Čas mám něco přes tři hodiny, oproti loňsku jsem se výrazně zlepšil a navíc…. toto počasí“- drkotá spokojeně mezi zuby.

Jdeme se ohřát do stanu. Jen co vstoupíme do úkrytu, počasí se šmahem mění. Z nebe padají gejzíry vody a varovně bubnují na střechu.

,, Chudák brácha -Pepík s Danielou musí protrpět toto peklo. Přitom mu schází do cíle již jen pár kilometrů.“ – rozjímá Aleš.

Po pár minutách utichá déšť a nebe se na chvíli vyčistí. Před sebou zahlédnu Pepíka se svoji dívkou. Jsou promáčeni, kropenatí, ale v klidu.

Zamířím si to naproti nim s lišáckým dotazem:

,, Mladý pane nevíte kde je Pepík?“

,, To jsem já!“ – osloví mě pohotově potřísněný mladík.

,, No, potěš pánbůh. Nemusíš nic vyprávět. Stačí když se podívám na vás oba.Tuším, co jste si prožili za martyrium.“

,, Teď to chce teplou sprchu a suché oblečení!“ – vyzývá je Aleš.

Jako trenér, manažer, dostávám specifický úkol- umýt kolo.

Naše minivýprava se vydává na chatu a já se poslušně stavím do dlouhého hadu fronty. Občas mě předběhnou promrzlí a promáčení cyklisté, ale beru to s pokorou. Jsou oproti mne ve výrazné nevýhodě. Jsem suchý a navíc mě hřeje zimní bunda.

Vedle mne stojí mladík, třese se jako ratlík. Když jej oslovím, rozesměje se a začne s drkotajícími zuby vyprávět momenty z tratě.

,, Nejvíc jsem promrzl na zdejších kopcích. Necítil jsem prsty na rukou. Místy jsem ze svahu ani nebrzdil a hlídal jsem si příkop v očekávání, že tam zahučím.“-

Náš rozhovor vyruší jeho přítel, který již dojel do cíle a je již převlečený. Vystřídá jej ve frontě, která naštěstí se výrazně posouvá dopředu. Ve finále se dělíme do tří řad. Vybírám si vlevo, s nadějí že nebudu tak potřísněný. Chyba lávky. Mladík vedle mne mi šlehne proud z WAPky přímo do obličeje. Vím, že emoce musí jít stranou a proto to beru s rezervou. Na škodolibé pohledy opodál stojících lidí odpovídám pousmáním.

Po umytí je kolo výrazně lehčí. Utíkám se zahřát do stanu. Nedá mi to a občas vykukuji z dočasného úkrytu. Co když se někdo utrhne z anonymního davu a lapne po kořisti.

Vedle mne je přístřešek s cyklovýbavou firmy ELEVEN. Další sprška deště vyprovokuje dočasné nájemce k úprku. Haldy věcí nosí do přistavené dodávky. U opuštěného stojanu zahlédnu muže. Sleduje dění u dodávky a obratně sundá bundu s věšákem a strčí si ji pod větrovku. Když mu vyjde první pokus, záhy si zopakuje úkon. Briskně mizí druhá kořist za jeho zády.

Nedá mi to a vyběhnu za mladíky k autu.

,, Pánové, máte škodnou ve Vašem revíru. Chlapík v šedé větrovce vám čmajzl dvě bundy. Má je pod batohem. Teď mu hřejí ledviny.“

Mladíci jej dostihnou a zmocňují se jeho lupu. Všechno proběhne hladce. Zlodějíček opět mizí v chumlu lidí. Možná že jde za další kořistí.

,, Díky pane, ušetřil jste nám pár tisícovek. Tady máte menší pozornost “ – trhovec mi strčí do ruky igelitku se značkovými ponožkami.

Po večeři sedíme s Alešem u horkého čaje. Je plný dojmů. V euforii líčí dění na trati:

,, Oproti loňsku, jsem byl ve výhodě. V první vlně všichni makali na doraz. Nikdo se mi nepletl do cesty. Vyšplhali jsme do Hrabětic a pak jsme to rozfofrovali směrem k Josefodolské přehradě. Zde nás bičoval boční nárazový vítr. Pak se šplhalo na Kristiánov. Na občerstvovačce jsem jsem nasál do sebe čaj. Záhy mě čekal nejkrutější úsek na 35. až 45. kilometru. Na otevřeném úseku sněžilo. Na Stoplžské a Oldřichovické silnici jsem viděl jen kousek před sebe .Pod námi byly Hejnice. Z minulých pobytů se mi vryly do paměti nádherné rozhledy na okolní přírodu. Škoda, dnes jsem neviděl nic. Od 40. kilometru byl brutální sjezd. Drobné kamínky se mi nalepily do kotoučových brzd. Ti co měli hydraulické brzdy, si mohli juchat. Mne zabíraly až napodruhé, nebo potřetí.

Bedřichově jsme symbolicky obkroužili stadion lyžařské padesátky, občerstvili se a jelo se dál. Stoupák na Královku mi dal zabrat. V propozicích je to hrbolek, ale realita byla šíleně tvrdá. V závěru byl blátivý terén. Ale zde jsem záhadně ožil a předjel jsem řadu cyklistů.“

Alešův monolog byl dramatický, dojemný, drsný. S napětím jsem jej poslouchal. Na závěr dodal s jiskřícími očima: ,, Příští rok pojedu znovu. Věřím, že se opět zlepším.“

O náročnosti závodu svědčí následující statistika:

Odstartovalo 3 124 závodníků a do cíle jich dojelo 2 752.

(Vpravo na rajčeti je fotogalerie )

Zakázaný běh

2011-10-15T09:14:00.015+02:00

Konečně byla završena anábáze našeho pětiletého vztahu. Soudkyně sype ze sebe přehršel slov:

,, Vaše manželství je natolik rozvrácené, že nelze očekávat obnovení soužití.“

Sevřel nás syndrom vyhoření. Prohráli jsme. Každý jsme prosazovali svůj žebříček hodnot. Paličatě jsme se sváděli boj o to své já. Jana toužila chodit do společnosti, být středobodem dění a mne vyhovoval uzavřený svět. Chytrá a obezřetná žena nikdy nebojuje s mužovými koníčky, jeho bývalými láskami, maminkou.

Je konec, musím se vyhrabat z marastu. Co jsem dělal špatně? Nepil jsem, nekouřil a jediným neduhem byl můj koníček. Toto téma mi Jana předhazovala jako na podnosu:

,, Nemyslíš na nic jiného jenom na sebe a na svoje běhání“.

I když jsem občas nakupoval, uklízel, s dcerou chodil na vycházky, každé sebemenší spory končily obligátním výpadem vůči mému neduhu.

Snažím se co nejdřív uniknout z chladného sevření soudní budovy. Nevnímám kolemjdoucí, na přechodu zprava zakvílí brzdy Mazdy. Řidič vystrčí hlavu z okna a blábolí vzteklé ciráty.Upírám se jenom na jeden cíl, ať již jsem doma.

Odemykám garáž. Podvědomě si sedám do auta a za chvíli jsem v opačném gardu. Málem jsem nabral na kapotu mladíka prchajícího přes cestu. Šlápnu na brzdu, protřepu hlavu a snažím se resetovat nahromaděnou haldu myšlenek.

Zaparkuji na konci města u koupaliště. V kufru mám pohotovostní balíček.Teplákovou soupravu, tričko, maratónky. Převleču se a vybíhám do lesa. Jen tak, bez rozcvičení vyklusávám svah. Připadám si, že mě tlačí do prsou něčí ruka a snaží se mě zastavit. Zhluboka nadechuji ostrý vzduch. Cesta se zvedá a svažuje kolem zalesněných kopců. Po chvilce, v mírném seběhu chytám své obvyklé tempo.

V hlavě mi kmitají odlehčené myšlenky. Večer půjdu do sauny. Zítra si zahraji basket s kámoši, pak posedíme u pivka. Otevírám dveře do nového života.

Brutální závod Nova Author Cup 2011 - I.

2011-10-10T11:02:00.025+02:00

Probírám se do chmurného rána. Jsem v penzionu v Hájence na pekle nad Josefovým Dolem. Stačí se prospat pár hodin v klidu a jsme s Alešem v pohodě. Vypustili jsme stres na silnici. Ráno budou přeplněné cesty houfy aut s koly připoutanými na nosičích směřujících do Jizerek.

Aleš, který pojede podruhé tento závod, prostírá na lůžku své propriety. Cyklistické boty, neoprenové návleky, ponožky, brýle, rukavice, cyklistické kalhoty, triko, mikina, zimní termo bunda, helma. Stačí zapomenout na detail, třeba návleky na boty a promrznou mu nohy do morku kosti.

Aleš se vysprchuje, udělá ranní hygienu, pak strečuje a vyráží do sklepa. Má tam kolo, které potřebuje poslední péči. Dofoukat, seřídit brzdy, nastavit sedlo. Dovedu se vžít do jeho pocitů. Před maratónem se mi honil hlavou vodopád myšlenek. Každou chvíli se zadrhával na překážce, kterou jsem se snažil řešit v rychlém kvapu.

Po osmé vyrážím z chaty na start. Znenadání se spustí liják. Jsou čtyři stupně nad nulou a do toho ješte studený vítr... Nedá mi to a fotím chatu. Soustavně utírám objektiv s přáním, kéž by se podařilo pár záběrů. Natáhnu si kapuci a svižným krokem se vydávám po strmé silnici dolů. Po chvilce slyším kvílení brzd terénního auta.

,, Nechcete svézt dolů?“ – osloví mě muž s kovovým hlasem.

,, Jo, jste moc hodný, budu rád když mě svezete “ – odpovídám vstřícně jeho nabídce.

Cestou se bavíme o dnešním závodě. Znám se s ním z večeře, kdy upoutal společnost na chatě průpovídkami. Robustný muž s vlídným obličejem je z týmu TOBLERONE, který se dočasně zabydlel v penzionu. Dnes bude v roli servismana. Ani se nestačím pořádně rozhlédnout po okolí a jsme na startu. Vystupuji a hned vybaluji foťák.

Vloni již tu bylo živo. Dnes jsou všichni zalezlí v skrýších a čekají na vhodnou okamžik, kdy se vydají na start. U prezentace stojí lidé netrpělivě v několika řadách. Z jejich obličejů lze vyčíst očekávání kdy přijdou na řadu. Ve stánku před budovou bývalé základní školy mě přitahuje vůně svařáku. Neodolám. Kupuji si jej a hltám doušky horký nápoj.

Půl hodiny před startem se začíná plnit náměstí v Josefově Dole prvními cyklisty. Budou startovat v šesti vlnách, po šesti set závodnících. V davu cyklistů mě upoutá tým Novy. Na hlavách mají růžky. Oslovuji jednoho mladíka :

,, Kdy Vám to vyrostlo?

,, Teď nedávno“ – vyhrkne stroze.

,, Mne se objevili růžky asi pět let po svatbě.“ – trumfuji jej.

Najednou se ozve výbuch smíchu cyklistů kolem nás.

Duo moderátorů se snaží zvedat skleslou náladu mezi kapkami deště.

,, V dnešním závodě si můžete otestovat prvky demokracie. Všichni to budete mít stejné. Stejně pojedete všichni v deští, stejně budete projíždět loužemi a blátem.“

Deset minut před startem vyrážím dopředu. Vyhledám si nejlepší pozici na focení. Ani se nestačím rozkoukat a již projíždí kolem mne doprovodní vozidlo a čtyřkolky. Mačkám rychlospoušť . Po první vlně závodníků pořizuji přes stovku záběru. Po pár minutách již se žene kolem mne další vlna sprintujících cyklistů. Využívám krátkou pauzu a přebíhám most přes Jizeru a utíkám do svahu. Musím si stoupnout do příkopu ať mě nesmete valící se masa jezdců.

Vedle mne tlačí padesátník s bříškem kolo. Po pár krocích se zastaví a nadává:

,, Blbec přede mnou udělal myšku a skončil jsem v příkopu. Jsem celý podřený a navíc mám pokřivené řidítka. Dál již nepojedu.“

Zastaví se a počká až utichne ruch na silnici. Pak nasedne na kolo a vydá se zpět.

Cestou dolů se zastavuji u tria mladíků.

,, Zablokovaly se mi brzdy. Málem jsem udělal salto.“ – svěřuje se mi jeden z nich.

Ještěže s ním jeli kamarádi. I tak jim to trvá několik minut než se jim podaří odstranit závadu.

Projdu klikatícími se uličkami Josefova Dolu. Při stoupáni do protisvahu obdivuji romantická zákoutí, která se zařezávají do masivu Jizerských hor.

Po půl hodině se ocitám v prostoru cíle. Jsem rád, že stihnu dojezd nejlepších závodníků. Kolem mne je plno stánků. Ten nejdůležitější je pro cyklisty. Budou mít možnost dát si guláš, nebo párek.

Mé lelkování vyruší moderátor. První závodníci se blíží do cíle závodu. Utíkám do koridoru před dojezdem. Zaujmu poměrně dobrou pozici a fotím.

,, Vítězí Kristián Hynek. Trať dlouhou 63 kilometrů zvládl v čase 1:56: 57 hod. Druhý je Robert Novotný, třetí Václav Ježek“- z amplionu se ozývá halasný křik.

Po dojezdu první sedmičky závodníků nastává dlouhá šest a půl minutová pauza. A pak nastává veliké oživení. Často přijíždějí skupinky závodníků, kteří bojují o každou pozici. Někteří vyjíždějí na vnější oblouk smyčky ať zamezí střetu. Jsou i takoví, co seskokem si zkracují cestu.

Vedle mne se baví padesátník soustavnými pokřiky:

,, Zavři ho, chce tě předjet! ….Bacha máš ho v háku! … Šlapej, nedej se!....

Nevydržím jeho skřekot a přesouvám do přeplněného prostoru za cíl.

Vašek uspěl na Valašsku

2011-10-04T19:48:00.020+02:00

VALACHARIUM pod tímto záhadným názven byla v sobotu 1.října skryta ve Vsetíně řada sportovních aktivit. V poslední době si pořadatelé běžeckých závodů stále víc uvědomují, že se vyplatí zařadit v předprogramu soutěže pro děti. Zde pro ně připravilo středisko volného času Alcedo čtyři stanoviště. Byly zde prolézačky, skládačky, nebo výtvarná dílna pro nejmenší, na starší děti čekal balancovník.

Pak si děti mohly zaběhat. V Panské zahradě byly připraveny tratě pro jednotlivé věkové kategorie. Celkem se jich sešlo přes sto dvacet. Ti nejlepší obdržely medaile a pro zbytek čekala řada věcných cen.

V rámci hlavního závodu se uskutečnil Horský běh. Kopcovitá trať měřila přes 18 km s převýšením 700 m. Nezvyklé teplo přes 20 stupňů Celsia bylo další překážkou. Přesto se na trať závodu postavilo 37 odvážlivců.

Zvítězil Ondřej Horák ( X- Air Ostrava ) v čase 1:11:29 hod . Druhý byl Petr Vabroušek (Author Tuffo Zlín ) v čase 1:13:35 hod. a krásné třetí místo si vybojoval náš Vašek Bitala za 1:13:51 hod.

Petr Vabroušek český reprezentant v triatlonu v prvním stoupání se propadl na sedmou příčku, ale s přibývajícími kopci a kilometry se začal posouvat až na konečnou druhou pozici a Vašek Bitala zaostal za ním pouhých 16 vteřin….

V kategorii žen v celkovém pořadí zvítězila Martina Novotná (Rusava Bike team ) za 1:31: 26 hod. před Marií Hynštovou (Aha Vyškov ) v čase 1:32: 51 hod. Na třetím místě doběhla Adéla Esentiérová ( Baláž Extréme Team ) v čase 1:33:30 hod.

Pořadatelé postavili i deseti kilometrovou trať. V kategorii mužů zvítězil Jan Čelůstka ( Zlín ) v čase 33:36 min.

V ženách byla nejrychlejší Alena Krcháková(AC Moravská Slávia Brno), která startovala v kategorii nad 40 let v čase 42: 53 min. s výrazným náskokem před druhou Alenou Juřicovou ( Vsetín ) 47:18 min.

Početný tým pořadatelů se snažil vnést nové prvky soutěživosti. Třeba porovnávali časy s Jarním Valacháriem. Nejlepší zlepšení téměř o dvě a půl minuty měl Radek Laža ( Seninka ).

Jeden z organizátorů závodu Libor Procházka sdělil :

„S krátkým odstupem bych mohu říct , že jsme spokojeni. Nikdo se nám neztratil v terénu, zázemí a doprovodný program fungovalo díky všem pomocníkům na výbornou a účast byla opět o něco větší než na jaře. Pevně doufáme, že podobné pocity sdílejí i účastníci a příště se nás sejde opět o něco víc.“

Kemboi vítězem MMM v Košicích

2011-10-03T16:56:00.023+02:00

První říjnová neděle patří tradičně nejstaršímu maratónu v Evropě MMM v Košicích. Již před startem 88. ročníku tohoto závodu bylo jasné, že jej vyhraje někdo z Afričanů. Tradičně výborné pořadatelské zázemí, fantastická atmosféra v ulicích města, přilákala na start závodu přes 6 500 běžců, z 38 států.

Hned po startu se vytvořila silná čtrnáctictičlenná skupina běžců. První desítku zvládli za 30:26 min. Čas na půlmaratonu 1:04:31 hod. nasvědčoval , že vítězný čas maratonu bude kolem 2:10 hod. Na čele byla v té době pětičlenná skupina a dva vodiči. Na třicátém kilometru začíná ztrácet kontakt s čelem závodního pole Keňan Kemboi. Jak se svěřil v cíli, měl problémy se svalovým úponem. V závěru se stala málo vídaná věc. Kemboi přes problémy vystupňoval tempo. Dohnal šedesátimetrovou ztrátu a následně se odpoutal od čelní skupiny. V cíli měl čas 2:11:15 hod. a vyrovnal si letošní maximum z Antverp. Za vítězství obdržel finanční prémii 9 000 eur. Druhý byl Ebisa Erga Ejigu ( Etiopie ) za 2:12:30 hod.

I když měly ženy keňského vodiče, ten selhal. Odpadl již na patnáctém kilometru. Zvítězila Běloruska Maryna Damancevičová za 2:33:55 hod. Druhá doběhla Halina Hassem Berisová (Etiopie) za 2:35:47 hod.

Slovenská vytrvalkyně Katarína Bérešová běžela svůj první maraton s cílem splnit kvalifikační limit IAAF na olympiádu v Londýně. Čas 2 :43: 42 hod. byl pro ni dobrý, ale její sen o splnění limitu jí unikl o 42 vteřin.

Tento maratón byl vzpomínkou na Etiopana Abebe Bikilu, který zde zvítězil před padesáti lety. Proslavil se jako olympijský vítěz v Římě (1960 ) a v Tokiu ( 1964 ). Byl známý tím že běhal naboso denně i 60 km v nadmořské výšce 2400 až 2700 m. Po autonehodě zůstal na invalidním vozíku. Zemřel ve svých 41 letech…

Mount Everest 2011

2011-10-02T15:24:00.023+02:00

Nostalgie, aneb vzpomínka na prima akci motivoval Janu Hanzelkovou z DDM Kopřivnice s týmem nadšenců, obnovit tradici výstupů na Mount Everest.

Je sobota 1. října, nádherný prosluněný den. Nedá mi to, vyšlapu k lyžařské chatě. Mezi hrstkou lidí poznávám Pavla Dvorského, který tu má téměř celý rodinný tým. Jsou nejen mezi pořadateli, ale i aktivními lezci.

Jana Hanzelková spoluorganizátorka
Výstupu na Mount Everest 2011

Na chviličku se zapovídám s Janou Hanzelkovou.

,, Výstup na Mount Everest 2011 není závod. Snažíme se motivovat lidi k pohybu, v tomto krásném prostředí lyžařského areálu Červený kámen. Výstup může absolvovat kdokoliv a kdykoliv v průběhu třiceti hodin.
Kdo si netroufne zvládnout výstup na Mount Everest (8 848 m ) , což představuje 39 výstupů na vrchol Červeného kámene ( 690 m ) , může se pokusit zdolat Etnu ( 3 340 m ) , Sněžku ( 1602 m ).Přihlásit se mohou sólolezci, duolezci, anebo družstvo ( max. 6 dospělých osob). Pro ta nejlepší máme připraveny medaile a věcné ceny. Pořadateli akce jsou místní DDM, MÚ a Správa sportovišť. Poděkování patří SLUMEKU, které nám zprůchodnilo horní část sjezdovky.

Pro zpestření programu jsou připraveny soutěže mimo výstup – zdatný šerpa,Yetti, lanové aktivity pro oživení bude doprovázet účastníky reprodukovaná hudba“.

Štefan Groš pětinásobný vítěz Výstupu na Mount Everest
a jeho syn Vojtěch

Vystupuji po sjezdovce. Vpravo na kraji louky u stanu, je rušno. Dvojice připravuje u vařiče jídlo. Když se štíhlý muž pootočí ke mně, najednou jej poznávám- Štefan Groš. V minulosti patřil mezi úspěšné účastníky tohoto výstupu. Když mě zahlédne se pousměje a jde ke mně. Štefan je výborným vypravěčem.

,,Dělám servis mému synovi Vojtěchovi. Má v genech sportovní dispozice. Před léty byl třetí na republikovém mistrovství v Běhu do vrchu. Já bych šel do toho opět, ale moc jsem toho nenatrénoval, protože jsem se o této akci dozvěděl na poslední chvíli. Navíc nechci riskovat. Zítra mě čeká atraktivní dovolená, odlétám do Tunisu.

Vyhrál jsem tu pětkrát, jako sólolezec. Naočkoval jsem syna, ať jde do toho. Jsem rád, že se nechal přesvědčit. Tak mu se snachou děláme servis. Vím, co to obnáší. Je to alchymie. Nápoje, pestrý výběr ovoce. Navíc dostane kuřecí a zelnou polévku. Jako sólolezec dnes nemá soupeře, přihlásil se pouze on.“

Cestou dolů se zastavuji za chatou, kde je postaveno improvizované lanové centrum. Svižně ho zdolávají děti, které nezapřou odvahu.

Po třech hodinách mi vytrávilo. Zastavuji se na guláš. V restauraci vládne veselá atmosféra. I když mají účastníci zásoby, občas si odskočí v rámci pauzy na osvěžení.

Scházím po klikaté strmé cestě dolů. Mám prima pocit z předcházejících hodin. Pokus obnovit zapadlý projekt se vydařil. Pokud se zlepší propagace, přibudou sponzoři, je šance, že příští rok ,,Výstup na Mount Everest 2012“ bude ještě úspěšnější.

( Fotogalerie na rajčeti vpravo ).

Nový sportovní stánek

2011-10-01T20:33:00.007+02:00

V minulosti stačila u našeho paneláku asfaltová plocha a již jsme se proháněli za balónem se svými dětmi až do pozdního večera. Postavila se improvizovaná branka a hrál se fotbal. Byla to plocha, na které děti jezdily na tříkolce, anebo v zimě se hrál hokej. Ty časy jsou pryč. Dnes je hříště u domu prázdné a občas v noci na přilehlé lavičce je živo…

Víceúčelový sportovní areál u ZŠ Milady Horákové v první říjnovou sobotu zahájil provoz. Starosta města Josef Jalůvka a hokejový reprezentant Vaclav Varaďa stříhají pásku. Na všech hříštích se rozjíždějí sportovní klání. Družstva poskytovatele dotace ( Regionální rada Ostrava ), sponzora ( Brose CZ ) stavební firmy ( Eurovia ) a zástupců města a školy hrají malou kopanou. Na volejbalovém hříšti probíhá turnaj učitelů místních škol. Kdo je nabitý adrenalinem se může vybít hodem koulí. Každý má dva pokusy a vše se pečlivě zaznamená.

Nečekaně veliký zájem je u dětí o atletický víceboj. Je to dobré znamení. Kéž by do budoucna chodily za sportem pravidelně do tohoto multifunkčního areálu a vybíjely až do totálního vyčerpání nahromaděnou energii.

( Fotogalerie je na rajčeti ) .

Na slovíčko s Mudr. Darinou Krausovou

2011-09-29T06:47:00.020+02:00

Těsně před středečním závodem jsem ve víru dění oslovil Mudr. Darinu Krausovou. Měla hlavu plnou starostí, přesto neodmítla moji nabídku a odpovídala mi, pro ni s typickým úsměvem.

V těchto hektických dnech, kdy jsi připravovala Běh dětí a rodičů novojičínským parkem, jsi si troufla zaběhnout Ostravský půlmaraton. Jak se Ti běželo?

V celku dobře. Nasvědčuje tomu výsledný čas 1:35:46 hod . Zvítězila jsem ve své běžecké kategorii a celkově mezi ženami jsem byla třetí.

Při svém náročném povolání kardioložky, kdy nalézáš čas na trénink?

Je to opravdu těžké, najít si skulinku v nabitém programu. Běhám po práci nebo převážně večer. Jsem ,,noční běžec“.

Pro provozování jakéhokoliv koníčku, je nutné pochopení a vstřícnost partnera. Jak jsi na tom Ty?

Naštěstí mě manžel podporuje v mých aktivitách. Snad i proto, že provozuje několik sportů. Hraje hokej, fotbal a taky si rád zaběhá. Chci u něj ocenit fakt, že mi hodně pomáhá v domácnosti.

Po odpovědi na tento dotaz, jistě řada mužů zrudla. A co Tvé ratolesti, oblíbily si nějaký sport?

Dcera Eliška chodí do plaveckého oddílu a Alice kromě plavání hraje tenis.

Jak veliký máš organizační tým pořádající Běh novojičínským parkem?

Je nás asi patnáct lidí. K tomuto zdravému jádru se vždy někdo přilepí, nebo odlepí. Tento organizační tým se léty sehrál a pracuje v pohodě.

Jaké jsi měla největší potíže v rámci přípravy závodu?

Největší brzdou byla časová tíseň, kterou nahradilo nadšení a touha za co nejlepším výsledkem.

Darinko, děkuji Ti za rozhovor.

Oslava běhu v Novém Jičíně

2011-09-28T15:12:00.003+02:00

Je ráno osm hodin. Je den české státnosti. Město se pomalu procitá ze spánku. Prokličkuji se svým vozem uličkami města a zastavím pod parkem.

Ve Smetanových sadech je živo.Z reproduktorů buší rytmy hudby. Skupinky lidí pobíhají kolem altánku v srdci parku. O kousek dál se tyčí mohutný reklamní oblouk, pod kterým pořadatelka vyznačuje prostor startu a cíle.

K prezentaci se pomalu trousí skupinky rodičů se svými ratolestmi. Konečně po deváté hodině začíná výrazněji ožívat celý park. Děti zatím závod nezajímá. Hrnou se ke skluzavce, svádějí boj o houpačku a ti méně výbojní zakotví na pískovišti.

Po půl desáté startuje první nejatraktivnější kategorie, dětí do šesti let. Roli favoritky potvrdila Nikola Chovanečková, která vyhrává na mnoha závodech nejen v regionu, ale i vzdálenějších místech na Moravě. Druhá byla Ema Feilhauerová a Natálie Maternová z Lašského běžeckého klubu. V téže kategorii zazářil Vojtěch Materna (LBK ).

Nebývalý zájem je o kategorii Běhu rodičů s dětmi. Na startu se tísní ve třech řadách dospěláci se svými dětmi, nebo s vnoučeti. Pro vítězství si přejela dvojice z Ostravy Martin a Lucie Svobodovi.

I v dalších věkových kategoriích sklízeli běžci našeho Lašského běžeckého klubu úspěchy. Vítězství si odnesly Lucie Bačová ( kat. 7-8 let ) , Viktorie Hanzelková ( 9-10 let ), s druhým místem se mohli pochlubit Hana Soukalová, Karel Michlík.

Škoda, že kategorie dětí nad 10 let byla nejméně obsazena. Zřejmě generace teenegerů tíhne k přitažlivějším sportům.

Dospěláci běží trasu dlouhou 5,5 km, která vede na Skalky, Čerťák a vrací se na místo startu do Smetanových sadů. Jakub Ambros ( MK Kopřivnice ) plní roli favorita a vyhrává. To, že má výbornou fazonu dokumentuje rekordním časem 17:39 min.. Zlepšil si svůj loňský čas téměř o půl minuty. V dalších věkových kategoriích vítězí Tomáš Pop ( MK Kopřivnice ) 19:19 min.Roman Baláž ( Baláž Extréme Team ) 20:02 min. a Jirka Strakoš 22:09 min.

V souboji dvou žen zvítězila Adéla Esentiérová ( Baláž Extréme Team) za 24:35 min.

V pravé poledne odstartuje Kondiční běh pro každého, který působí jako oslava běhu. Nezávodí se, ale běží se v tréninkovém tempu. Občas se prohodí vtip, z chumlu běžců zaznívá smích.

Po závodě se mi svěřuje Darina Krausová:

,, Tuto akci pořádáme především pro děti a proto mě ani tak nemrzí slabší účast dospělých. Věřím, že i oni si časem najdou cestu k nám“.

Jubilejní pátý ročník Běhu dětí a rodičů skončil. Pořadatelé po závodě vyklidí prostory v parku, který za několik minut bude žít svým poklidným životem. Zato v myslích účastníků této akce budou ještě dlouho rezonovat myšlenky na vypjaté momenty ze závodu.

( Fotogumentace vznikla zajímavým způsobem. Vzhledem k moderátorským povinnostem jsem občas uchopil foťák a pořizoval záběry jednoruč… )

Vašek Bitala podruhé T A T Í N K E M !

2011-09-26T19:31:00.026+02:00

V pondělní podvečer jsem obdržel zprávu SMS:

,, Máte tu hezky, ještě mě neznáte. Jmenuji se Vašek.
Měřím 51 cm a vážím 2,85 kg. Zatím Papa, jdu spinkat".

Okamžitě jsem telefonoval Vaškovi st. a srdečně mu blahopřál. Jeho syn Vašek se narodil v nemocnici ve Valašském Meziříčí, dnes odpoledne v 17,30 hod.

( žánrové foto )

------------------------------------------------

Ať má Vašek všeho dost
v životě pro radost.
Zdraví, štěstí, veselosti,
jak v dětství, tak v dospělosti.

Rodičům ať radost dělá,
budoucnost ho čeká skvělá.
Celý život bez nesnází,
ať ho úspěch doprovází.

Přeji mufloni
z Lašského běžeckého klubu
-------------------------------------------------------

Běh městem Valašské Meziříčí

2011-09-24T23:22:00.028+02:00

Kromě přírody zbožňuji města, ve kterých nacházím kus historie. Téměř všude je nahlodala ruka socialismu. Bouralo se, až téměř do center měst. ValMez se taky neubránil síle pařátů buldozerů. Naštěstí zásluhou městské památkové rezervace zde zůstal zámek Žerotínů, historické náměstí s renesanční budovou radnice, měšťanským domem radnice u Apoštolů, morový sloup.

Od rána se procházím městem a snažím se vstřebat do sebe kus historie, které čpí z útrob domů. Při procházce historickými uličkami mám pocit, že místo obchůdků zde mají své dílny hrnčíři, plantéři, barvíři, zlatníci.

Dost snění a rázem se přenáším do reality. Přijel jsem se podívat na Běh městem Valašské Meziříčí…..

Je sobota 24.září.Babí léto drží pevně své otěže v rukou a směje se podzimu, který se jej snaží vystrnadit z křesla. Chladivý ranní vzduch se postupně protepluje. Náměstí ve ValMezu se zaplňuje skotačícími se dětmi. V 9,30 hod. se rozhořely lité souboje na trati.

Děti z Lašského běžeckého klubu s trofejemi po úspěšném závodě

Nejmladší kategorie má ročník narození 2008 a méně. Nechce se tomu věřit, ale caparti od tří let běží trasu 100 m. Další kategorie dětí ( roč. 2004 – 2007 ) vyběhla na půlokruhový závod. Ti nejstarší ( roč. 2000- 2003 ) běželi kolem náměstí jedno kolo.

Občas se stalo, že některé z dětí v zápalu boje upadlo, ale všichni nakonec doběhli do cíle. Děti si užívali slavnostní ceremoniál. Nejvíc je potěšil pohár, který hrdě zvedaly nad hlavu!

V 10,30 hod. byl odstartován na náměstí hlavní závod na 10 km. Trať závodu tvořil kilometrový seběh, pak následovala sedmisetmetrová rovinka a třistametrový stoupák s doběhem na náměstí.

Běžci tento okruh absolvovali pětkrát. Některým se tento kolotoč na závodní trati zamlouvá, ale najde se řada běžců kteří by vyměnili monotónnost za jednoduchší verzi obrátkového závodu.

Po startu se hned utvořila tříčlenná skupinka, kterou tvořili bratří Kučerovi ( VSK Univerzita Brno ), sekundoval jim Aleš Miko ( AV SSK Vítkovice ).

,, Strategie obou bratrů byla měnit tempo, ve druhém kole jsem začal na ně zásluhou této taktiky ztrácet“ – konstatoval v cíli Aleš Miko.

,,V posledním kole jsem cítil šanci a začal jsem se jim přibližovat, ale na vystupňování tempa jsem již neměl síly“- dodal zamyšleně Aleš.

V cíli byl první Martin Kučera v čase 31:12 min. Druhý byl Lukáš Kučera za 31:21 min. Aleš Miko doběhl za ním pouze s desetivteřinovou ztrátou v čase 31: 31 min.

Náš Tomáš Polášek ( LBK Kopřivnice ) postupně sbírá zkušenosti . Většinou se specializuje na horské závody. Ve své kategorii doběhl desátý v čase 39:32 min. Další náš závodník Jirka Bednařík v kategorii veteránů skončil na pátém místě v symbolickém čase 44:00 min.

V kategorii žen potvrdila roli favoritky Marie Hynštová (AHA Vyškov). Zvítězila v čase 42:02 min. Druhá byla s výraznou ztrátou Aneta Maleňáková ( HC VB ) za 48:47 min. před třetí Lucií Tongelovou ( bez odd. příslušnosti ) v čase 50:08 min.

28. ročník tohoto závodu je za námi. Měl hladký průběh. Rozcházeli jsme se v dobré náladě a věřím, že za rok se zde opět sejdeme…

( Bohatou fotogalerii z Běhu dětí a Běhu městem Valašské Meziříčí naleznete na našem rajčeti).

Náročný, ale úspěšný 9. ročník Běhu rodným krajem Emila Zátopka

2011-09-18T08:27:00.050+02:00

Je neděle. Slunce ozařuje obyvák ostrými paprsky, pomalu se dostávám po včerejším dni do provozuschopného stavu. Včera jsem měl budíček v pět hodin a šel jsem spát těsně po půl noci. Zapínám počítač . Převtěluji zážitky v hlavě, do písmen, slov a vět…

Sobota 17. září 2011

Běh rodným krajem Emila Zátopka se stal pojmem pro běžce nejen v regionu, ale i z České republiky a zahraničí. U prezentace začíná být husto po deváté hodině, ale rutinovaný tým pořadatelů vše zvládá bez úhony. Počet přihlášených závodníků se zastavuje na čísle 204.

V jedenáct hodin se vydává houf závodníků na náročnou trať. Čelo si hlídají běžci z maďarského Benedek týmu Erkolo Ashenafi a Tamáš Tóth. Těsně před startem mě oslovil Erkolo :

,, Nechci nic podcenit, v poslední době jsem to mírně přetaktizoval. Řekněte mi, kdo je tu z favoritů na vítězství.“

,, Buď v klidu, ty jsi největším abonentem na první místo. Z přítomných českých běžců je ale výborný Bajza a Geryk, ti mohou být nebezpeční “.

,, Bajzu znám“ - vyhrkne Erkolo. ,, Pokud je v kondici, budu mít s ním problém“ – dodáva zamyšleně.

Prémii na druhém kilometru na Štramberku vyhrává Tamáš Tóth. Další je na desátém kilometru ve Veřovicích je v režii Erkolo Ashenafiho.

V cíli závodu jsme v očekávání. Moderátor závodu Ivo Domanský, chrlí ze sebe proud informací, který nám popisuje dění na trati. Z důvodu dramatičnosti konstatuje kovovým hlasem: ,, V závěru se může kdykoliv změnit pořadí. Uvidíme“.

Sleduji stopky. Traťový rekord Jakuba Burgharda z roku 2009
1: 11:21 hod. odolal. Další minuty ubíhají hrozně rychle. Po chvilce netrpělivého očekávání se v cílové rovince se objevuje Erkolo Ashenafi v čase 1:15:24 hod. S více jak půlminutovým odstupem jej stíhá klubový kolega Tamáš Tóth, který dobíhá za 1:15:58 hod. Třetí je Jakub Bajza ( AK Asics Kroměříž ) v čase 1:16:12 hod.

Po doběhu naviguji vítěze k občerstvení. Šokuje mě. Jeho obličej neskrývá žádný výraz předcházejícího závodu. Ptám se ho na jeho první dojmy :

,, Dnes se mi běželo výborně. Vychutnal jsem si závěr, kdy jsem vystupňoval tempo“ – odpovídá v klidu a upíjí kolu. I jeho souputník Tamáš Tóth se radostně uculuje.

Kuba Bajza naopak ze skleslým obličejem v cíli lituje. ,,Dnes to nešlo. Leží na mne psychická deka posledních dnů. Síly mi ubraly zkoušky ve škole“. Jeho odstup na vítěze není tak výrazný. Doběhl za 1:16: 12 hod. Mrzí ho, ale že se dnes nenaplnil jeho sen…

Náš Vašek Bitala doběhl ve své nabité kategorii z 92 závodníků na sedmém místě v čase 1:20: 05 hod. a bratří Macíčkovi na 11. a 12. místě za 1: 28:40 a 1:28:41 hod. V kategorii veteránů byl Jiří Bednařík osmý v symbolickém čase za 1:50:50 hod.

Dramatický byl souboj žen na čelních pozicích. Ty nejlepší se hlídaly po celé trati i když byly propletené v pestrém poli mezi muži.I v tomto závodě, podobně jako v mužské kategorii zvítězila zástupkyně maďarského Benedek týmu Judit Folding – Nagyová za 1:30:12 hod. před Sylvií Quittotovou ( Trapppes ) v čase 1:30:45 hod. Michalea Mannová ( TJ Dvůr Králové ) za 1:30:48 min.

Nejstarším účastníkem závodu byl 83- letý František Zikeš. Na naše závody jezdí z důvodu neopakovatelné atmosféře. Nikdy nevzdává. I teď doběhl do cíle, po limitu, ale za 3:12:17 hod.

Pouze tři účastníci se mohou pochlubit účastí na všech deseti závodech, včetně nultého ročníku: Jiří Engliš ( CVK Opava), Miroslav Vrobel ( Maraton klub Kopřivnice ), Zdeněk Zeman ( Všechovice ). Věříme, že za rok opět setkáme na jubilejním závodě Běhu rodným krajem Emila Zátopka!

( Fotogalerie na našem rajčeti je vytvořena v rámci mých omezených možností. Při vyhlašování výsledků je vidět houšť paparatzů stojících pod pódiem. Proto jistě nebude pro Vás problém získat další fota do Vašeho archivu ).

Výsledky-Běh rodným krajem Emila Zátopka

2011-09-18T07:44:00.000+02:00

NALEZNETE ZDE

Fotogalerie z Mattoni grand prix

2011-09-14T17:31:00.012+02:00

Na naše rajče jsem umístil fotogalerii ze sobotního večerního běhu Mattoni grand prix v Praze. Mé první kroky na Staroměstském náměstí vedly k pietnímu místu tragicky zesnulých hokejistů. Bylo ozářeno stovkami svíček. Stál jsem tam desítky minut s otázkou : Muselo se to stát?"

Pak jsem se pokusil fotit závod žen na 5 km a následně mužů na 10 km. Bylo to dramatické z toho důvodu, že pořadatelé se snažili z důvodu atraktivity soustředit místo závodu na menším prostoru. S batohem a foťákem v ruce, bylo obtížné prodírat se napresovaným davem. Utržil jsem pár ran a když se mi podařilo proniknout na okraj silnice, překážel jsem si s běžci.
Závod mužů probíhal za tmy. Můj Nikon v temných uličkách místy stávkoval a pořizoval zkreslené záběry. Bylo to těžké, ale snad se alespoň něco povedlo.
( Na dvou snímcích - č.30 a 31, kde je skupinka běžců před závodem, je něco zajímavého, co jistě i u Vás vyloudí úsměv.)

Dotazy k Běhu rodným krajem Emila Zátopka

2011-09-08T16:08:00.027+02:00

O tom, že se blíží 9. ročník Běhu rodným krajem Emila Zátopka svědčí fakt, že můj e-mail se zaplňuje denně přívalem dotazů. Mobil mám v dosahu a každou chvíli slyším jeho melodické tóny.

Jsem z Pardubic a zajímá mě jak to máte vyřešeno s dopravou závodníků po doběhu do cíle… Tu Bardejov, dokedy sa možem prihlásiť….. Jó napot, itt Debreczen, Magyarország….Tento náročný závod sa stal fenoménem. Běžci ví o tom, že je těžký, přesto je láká pocit proběhnout cílem a dokázat , že našli v sobě sílu zdolat trať. Otevírám poštu a ťukám do kláves počítače odpovědi na dotazy.

Proč vede trasa závodu přes Veřovice?

Trasa po silnici Kopřivnice- Vlčovice- Frenštát – Rožnov je přetížena dopravou. Bylo by mnohem obtížnější zajistit bezpečnost běžců. Současná trasa i když je těžká , ale je zajímavější a průchodnější.

Nemohl by se střídat ob jeden rok start závodu, jednou v Kopřivnici, podruhé v Rožnově?

Tento běh symbolicky propojuje dvě města - rodiště olympijského vítěze Emila Zátopka Kopřivnice, s místem jeho posledního odpočinku Rožnov pod Radhoštěm a pořádá se u příležitosti jeho nedožitých narozenin. Je to i přání paní Dany Zátopkové, aby se vybíhalo z Kopřivnice a tato tradice zůstala zachována.

Jak často tu byla paní Dana jako host na tomto závodě ?

Paní Dana k nám jezdí každoročně s členy Českého klubu olympioniků. Pouze jednou nemohla přijet. V roce 2006 si zlomila holenní kost, což jí znemožnilo přijet k nám.

Vloni byli na Vašem závodě Keňané. Koho pasujete letos za favorita závodu?

Všude se šetří a tak si nemůžeme dovolit zvát běžce s vyššími finančními nároky. Když jsem před dvěma měsíci zaslal pozvánku do Maďarska, nečekal jsem , že dostaneme tak rychlou odpověď. Po vyjednávání nám přislíbili účast. Přijede kvarteto běžců z Benedek teamu. Erkolo Ashenafi naturalizovaný Etiopan vyjíždí se svými souputníky o víkendech na závody po Evropě a sklízí úspěchy ( maraton 2:14:59 ). Tamás Tóth byl vloni na našem závodě třetí. Gergely Rezessy je mistr Maďarska v maratónu ( 2:15:23 hod.) . Ve výpravě bude i žena Judita Holding Nagyová, držitelka maďarského rekordu v maratónu ( 2:28:50 hod.)

Vím, že Vaše město udržuje kontakt z partnerskými městy. Odkud přijedou letos k Vám běžci?

Z partnerského města Myszkow přislíbili účast dva běžci, z německého Zwoenitzu čtyři a francouzského Trappesu šest běžců.

Mezi přihlášenými jsou i dva Angličané. Jak jsem předznamenal v úvodu, hodně běžců láká přijet k nám poprat se s tratí a navíc objevovat historii a krásy zdejšího regionu.

Co dodat na závěr. V den konání Běhu rodným krajem Emila Zátopka se uskuteční doprovodný program. Navíc v Kopřivnici v parku Edvarda Beneše odstartuje v 9,00 hod. Lidový běh. Každý účastník závodu obdrží odměnu. Speciální cena je připravena pro nejpočetnější školní tým.

Od 9,25 hod. budou odstartován 2. ročník Běhu dětí Kopřivnicí. Poběží se v sedmi kategoriích. 160 dětí v cíli obdrží tričko a ti nejlepší medaile a věcné ceny.

Věřím, že řada z Vás se po přečtení tohoto příspěvku rozhodla přijet. Uvidíme se v Kopřivnici. V případě dotazu mi pište na e-mail: jiri.harasta@ktknet.cz

Erkolo Ashenafi na čele loňského závodu

BML - 2011 - průběžné pořadí po 6. závodě

2011-09-06T10:32:00.000+02:00

NALEZNETE ZDE

Pozvánka na Běh rodným krajem Emila Zátopka

2011-09-05T18:43:00.000+02:00

V soboru 17. září se uskuteční 9. ročník Běhu rodným krajem Emila Zátopka. Veškeré informace o něm naleznete na beh-roznov.koprivnice.org . Uvedený server mapuje historii závodu, trasu, přehled výsledkových listin. Zde si můžete vyplnit i přihlášku k závodu.

Při nedávném rozhovoru mi paní Dana Zátopková řekla: ,, Nevadí, že tu nebude běžecká špička, důležité je, že se na startu tohoto závodu objeví běžci s touhou pokořit tuto trať.“

Je obdivuhodné, že uvedený výrok si předsevzali již od úvodu následující běžci :
Jiří Engliš ( 1938 ) CVK Opava
Miroslav Vrobel ( 1961 ) Maraton klub Kopřivnice
Zdeněk Zeman ( 1968 ) Všechovice
Libor Karásek ( 1973 ) Frýdlant nad Ostravicí
Absolvovali všech 9 ročníků, včetně nultého. Letos očekáváme již jejich desátou účast.

Tento závod je zařazen do Českého běžeckého poháru a letos poprvé i do Moravskoslezského poháru. Časový limit 2 hodiny 45 minut zvládl i vloni ve svých 82 letech nejstarší veterán František Zikeš. Ti co ještě váháte, berte to jako výzvu!

Hrabovský půlmaraton ovládl Vašek Bitala

2011-09-05T14:07:00.003+02:00

Zavalen přípravami na Běh rodným krajem Emila Zátopka, mám minimum prostoru se v klidu nadechnout. V rámci odpolední siesty surfuji po internetu a v tom mě zasáhne jako výboj proudu zpráva z Hrabovského půlmaratonu. Zvítězil běžec našeho klubu Vašek Bitala. Zásluhou jeho bezmezné skromnosti se většinou dozvídám informace náhodně, jako teď, sedám k počítači a píši….

Září je měsíc napumpovaný závody. Na začátku je Hrabovský půlmaraton, následuje Běh Chuchelnou, Běh rodným krajem Emila Zátopka, Ostravský maraton - šnůra vytrvalostních závodů.

V den závodu teploměr vyšplhal na 30 stupňů Celsia. V návaznosti na tento fakt, pořadatelé dali závodníkům vysoká startovní čísla. Na občerstvovací stanici se postavil i Sandokan, syn Maháradži a poslední člen vládnoucí dynastie v Malajsii.Svým vlídným obličejem nabízel běžcům blahodárné nápoje.

V deset hodin se vydalo na trať šestasedmdesát běžců V rámci půlmaratonu museli běžci zvládnout sedm okruhů. Náš Vašek Bitala si hlídal čelní postavení a zvítězil v čase 1:14: 38 hod. Jeho věčný rival Tomasz Wrobel ( MKS Dziengielow ) doběhl za ním s výrazným odstupem za 1:17:23. Třetí byl Dan Šindelek ( Atletika F-M ) za 1:19:49 hod.

Roli favoritky potvrdila Petra Pastorová ( MK Seitl Ostrava ) v čase 1:33:04 hod. Richard její životní partner, jí doprovodil až do cílové mety. Toť názorná ukázka věrnosti a sounáležitosti. Ludmila Šokalová ( Slezan F-M ), s nakažlivým úsměvěm doběhla druhá za 1:49:40 hod. Třetí byla Karin Javorská ( SAK Ložiska Karviná ) v čase 1:53:02 hod.

V kategorii mužů nad 60 let zvítězil Pepík Kvita ( MK Kopřivnice ) za 1:33:38 hod. Josef Smola ( MK Seitl Ostrava ) se marně snažil zmást Pepíka novým střihem ( do ztracena ), protože byl odhalen již po příjezdu do Hrabové, musel se spokojit s druhým místem. Třetí doběhl náš Jirka Bednařík za 1:41:14 hod.

Za týden již mají být příjemnější teploty a tak další pozvánka směřuje na Běh Chuchelnou.

( Na stránkách MK Seitl Ostrava naleznete ve fotogalerii řadu zajímavých snímků č. 57 - Profesionální učitel tance Pavel Rýdl předvádí krokové variace tanga č.68 - Vzhledem k nespokojenosti s časem si dva běžci nulují časomíru č. 96 - Lenkačlenka předvádi učebnicové přebírání nápoje na občerstvovací stanici )

DEHYDRATACE - skrytý nepřítel

2011-09-05T08:02:00.000+02:00

Sobotního běhu Prahou Nike Run Prague se zúčastnilo 5 291 běžců. Slunko, rozpálená dlažba naši metropole, nedostatek občerstvovacích stanic, bylo důvodem kolapsů.Řada běžců v neprostupném davu vzdala boj o kelímek. Výsledkem bylo, že do cíle nedoběhlo 83 závodníků. Důvodem byla dehydratace.
Proto si musíme hlídat udržování dostatečného množství tekutin a minerálů v organismu. Lidské tělo je tvořeno ze 70 % vodou. Tento fakt vypovídá o důležitosti udržování přiměřeného množství vody v organismu. Tak jako v přírodě funguje přirozený koloběh vody, tak i tělo si vyžaduje dodržování určitých zásad v pohybu tekutin.

Co způsobuje dehydrataci? Malý přísun tekutin při extrémních teplotních podmínkách a velkém energetickém výdeji, bez adekvátní náhrady tekutin.

U sportovců je výdej tekutin samozřejmě vyšší a to hlavně pocením. U některých aktivit a extrémních klimatických podmínkách může být ztráta vody pocením až 4 I např. maratónském běhu.

Při ztrátách vody dochází také k úbytku minerálů. Spolu s potem odchází hlavně sodík. Močí se vylučuje převážně draslík. Tyto skutečnosti bychom měli respektovat a ztráty vzniklé provozem našeho těla pravidelně nahrazovat. Pro běžnou populaci by stačilo, kdyby dodržovala zásady racionální výživy, kterou by dostatečně nahradila většinu ztrát důležitých látek.

Následkem dehydratace je snížení výkonnosti organismu. Sníží se objem cirkulující krve, klesne srdeční výkon a omezí se průtok játry a ledvinami. Ke svalům a k nervovému systému se dostane méně kyslíku. Zpomalí se metabolismus. Omezí se tvorba potu a tělo se začne přehřívat. Projeví se např. únavou nebo bolestí hlavy.Zvyšuje se také riziko vzniku některých dalších chorob, např. infekce močových cest nebo zánět slepého střeva. Nedostatkem vody trpí také pokožka, je vysušená, rychleji stárne. Důsledkem dlouhodobé dehydratace jsou ledvinové kameny.

Uvědomte si, že už ztráta 20 % vody z organismu je smrtelná. Společně se ztrátou vody dochází k úbytku minerálů, potem se vylučuje převážně sodík, močí draslík. Bez tekutin vydrží organismus zhruba 3 dny.

Běžci, nepodceňujte pitný režim ani při vhodných venkovních podmínkách!

Vítězné tažení Vaška v letním biatlonu

2011-09-01T16:57:00.010+02:00

O víkendu se uskutečnilo v Letohradu závěrečné 3. kolo Českého poháru v letním biatlonu. Zúčastnil se jej i náš Vašek Bitala.
V sobotu 26. srpna byl na programu závod s hromadným startem. Celý závod se Vašek pohyboval v popředí startovního pole. Ve čtvrtém okruhu před poslední střelbou se dostal na čelo závodu. Tuto pozici uhájil a proběhl vítězně do cíle. V neděli byl na programu rychlostní závod. Oproti předcházejícímu dni se mu již tak nedařilo ve střelbě, ale díky výbornému běhu obsadil druhé místo.
Vašek před posledním kolem ČP věděl, že jestli chce zvítězit v celkovém hodnocení Českého poháru, musí jeden závod vyhrát. To se se mu povedlo hned v sobotu, takže zakončil svoji nejúspěšnější sezónu v letním biatlonu vítězstvím.

Vašku, k dosaženému úspěchu Ti blahopřejeme a držíme Ti palce ať se Ti daří nejen ve sportu ale i v soukromém životě! Členové Lašského běžeckého klubu.

Běh na Kubánkov

2011-08-28T17:38:00.020+02:00

Prolog
Tepna silnice z Příbora do Frýdku- Místku pulsuje rychlým tepem. Auta sviští kolem nás. Každým okamžikem může dojít ke kolapsu. Stačí když některému z řidičů v nesnesitelném horku ochabne pozornost…

V Chlebovicích odbočuji do úzké uličky. Při stoupání do svahu mě ovane bezbřehý klid. Po pár metrech vstupuji do místního multifunkčního areálu. Na přelomu tisíciletí zde bylo rušno. Projekt nového sportovište byl na papíře, ale přívalové tsunami nadšení zablokoval nedostatek financí. Rok 2009 dal impuls k dalšímu rozjezdu. Dotace z EU otevřely cestu k dobudování vysněného areálu, za necelých 6 milionů korun. Vedle fotbalového hříště je univerzální plocha, kde se dá hrát, házená tenis, nohejbal. Třešničkou na dortu je budova se sociálním vybavením.

Vystupuji po schodech. V bufetu si objednávám pivo. Ve funkci dvorního paparatzza si to mohu dovolit, popoženu se v rozletu. Jsem tu mezi prvními návštevníky. Zkušenost mě naučila, probádat si terén a pak se pozvolna vrhnout do víru dění. Bob Najdek má v podvědomí zafixovány body, které jsou před ním. Instalace bannerů, příprava cen pro závodníky, nezbytné úkoly pro pořadatelský tým. Po půl čtvrté přijíždí s doprovodem Pepík Nejezchleba, mozkový trust celého závodu. Po něm se hrnou k prezentaci skupinky běžců.

Start
Hned po startu se odpoutá od čela závodního pole Dan Šindelek a běží si svůj závod. Po chvilce zahlédnu stíhající dvojici: Rosťa Trávníček, David Hanke. Před startem jsem rozmlouval s Davidem.

,, Prudké výběhy, zvlněný terén, horko, čtrnáct kilometrů, to jsou překážky, které se musí brát s respektem. Přepálit se dají i krátké tratě. Proto poběžím již od úvodu s rozvahou“ – sdělil mi rozvážně.
Zřejmě mu to nedalo a již od úvodu si hlídal čelo závodu. Běžel podle pocitu a nezklamal se, doběhl celkově na páté pozici.

Naštěstí úmorné vedro netrápilo běžce, větší překážkou byl členitý terén, s ostrým kilometrovým stoupáním na Kubánkov. Šotolinu, výmoly, zdolávali s opatrností běžci kteří mají problémy s kotníky. Komu zbyly síly mohl to rozbalit závěrečném seběhu. Jenomže, dosti často to byla pouze labutí píseň. Prostě to nešlo.

Až do cíle si uhlídal svou pozici šestačtyřicetiletý veterán Daniel Šindelek ( Slezan FM). Na vítězství mu stačil čas 57:31 min. Druhý byl jeho oddílový kolega Rostislav Trávníček za 58:19 min. Třetí doběhl vítěz kategorie mužů do 39-ti let, Petr Karkoška ( BK SAK Karviná ) v čase 58:44 min.

Bylo zajímavé sledovat trojici veteránů Smola, Kvita, Strakoš. Po celý rok jezdí na závody na kterých svádějí boj o čelní pozice ve své kategorii. I teď hned po startu se oddělili od chumlu běžců a vytvořili navzájem hlídající se trio. Tentokrát ze souboje vzešel vítězně Jirka Strakoš. Náš Jirka Bednařík doběhl čtvrtý za 1:13:22 hod. Za jeho bojovnost mu patří veliký obdiv!

Respekt z náročnosti tratě a kulminující horko odradily ženy od účasti v tomto závodě. Bob pro ně udělal maximum. Zařadil je do tří věkových kategorií. Bylo jich devět a pouze jedna z nich nestála na pomyslném stupni vítězů.
Jasná hvězda Petry Pastorové ( MK Seitl Ostrava ) září na pomyslném regionálním běžeckém nebi. Opět to dokázala svým excelentním výkonem. Zvítězila v čase 1:00: 46 hod. Druhá Ivana Zbořilová ( Baláž Extréme Team ) doběhla za ní s výraznou ztrátou za 1:09:24 hod. Třetí byla ze stejného klubu, Lenka Hájková za 1:14:35 hod.

Finále
Místní bufet okupují běžci. Ti co mohou ochlazují své útroby pivem, čajem, nealkem. Jako přílohu si vychutnávají klobásku. V debatních kroužcích se probírají žhavé zážitky. Po krátké chvilce následuje slavnostní vyhlašování výsledků a pak již cesta domů.

Na závěr chci citovat výrok ředitele závodu Boba Najdka:
,,Pro mne jsou všichni účastníci Běhu na Kubánkov běžecké hvězdy, bez rozdílu."

Tato slova mají ještě větší váhu po náročném závodě. Obzvlášť proto, že vše se odehrálo v poklidu, bez excesů. A to dává smysl našemu nekonečnému setkávání…

BML - 2011 - průběžné pořadí po 5. závodě

2011-08-27T20:51:00.000+02:00

NALEZNETE ZDE

Rozhovor s Bobem Najdkem o Běhu na Kubánkov

2011-08-23T18:55:00.010+02:00

Jak se zrodila myšlenka uspořádat Běh na Kubánkov?
Tato trať se nám zalíbila při tréninkových bězích s kamarády. Navíc tomu pomohla skutečnost že jsme byli nuceni skončit s pořádáním Májového Běhu v Zelinkovicích (sousední obec).Tento silniční závod na 10 km byl svého času dost oblíben ale díky zvýšenému počtu aut na trase Příbor, Frýdek-Místek byl po pětadvaceti letech ukončen.

Změnila se za těch pár let trať závodu?
Trať je dlouhá 14 km. Dle mého názoru je typicky "fartleková" Má mírná i ostrá stoupání a seběhy, delší zvlněné rovinky většinou solidní běhavý terén. Navíc mě motivoval fakt, že podobný typ závodu (nahoru-dolů) v širokém okolí neexistuje. Takže doposud nebyl důvod měnit trať.

Jak velký máš organizační tým?
Náš tým je stejný jako u všech podobných akcí: kamarádi, část rodiny, bývalí a současní atleti kteří zrovna z různých důvodů neběhaji apod.

Největším problémem organizátora závodu je sehnat sponzory. Je to pro Tebe těžký úkol, anebo už jsi našel vstřícnost a pochopení.
Myslím že toto je zásadní otázka, protože zcela bez peněz to nejde. 90% sponzorů jsou kamarádi, bývalí sportovci kteří mají kladný vztah k atletice a podobným individuálním sportům. 9% tvoří náhodní sponzoři oslovení podle hesla "líná huba..." a 1% dobré duše které nabídnou určitou finanční částku .Shánění prostředků k zajištění určité úrovně, je stále složitější.

Podařilo se Ti na letošní rok získat účast ,, běžecké hvězdy" anebo se necháš překvapit na poslední chvíli.
Pro mě jsou "běžecké hvězdy" všichni účastníci závodu bez rozdílu.

V den závodu má vyšplhat teplota přes třicet stupňů. Budou na trati občerstvovací, resp. osvěžovací stanice?
Občerstvení bude jako každý rok na vrcholu Kubánkov (obrátka) a v cíli.

Bobe, co by jsi vzkázal na závěr běžcům?
Přijměte srdečné pozvání v pátek 26. srpna do Chlebovic. Prezentace je od 15,00 do 16,45 hod. na místním fotbalovém hříšti. Start je v 17,00 hod. Těšíme se na Vaši účast!

Těžký závod prověřil běžce

2011-08-21T10:43:00.028+02:00

Páteční přívalový déšť pročistil přírodu. I když je bezoblačná obloha a slunce svými paprsky zalilo krajinu, je cítit vlahý vzduch. Již od brzkého rána je v obecním kulturáku v Mniším živo.

Rozvětvená rodina Bednaříkova je na nohou. Přestavují hlavní sál na improvizovanou šatnu, vestibul na prezentaci, připravují ceny do tomboly. Jsou obdivuhodně sehraní a proto vše probíhá v poklidu, bez emocí.

Přilehlé parkoviště se postupně zaplňuje pestrou škálou vozidel. Běžci se pomalu trousí do sálu. Ti co mají za sebou nezbytné procedury se volně rozklusávají. V předtuše, že hned v úvodu narazí na stoupák si testují těsně za obcí první náročné metry do svahu. Vpravo se před nimi rozevře panorama Beskyd. V kopcích nad nimi je Hukvaldská obora, do které je za chvíli dovede klikatící se cesta.
,, Bude to fuška“ – supí podsaditý čtyřicátník se svěšenou hlavou. Po pár metrech výběhu rezignuje. Otočí se a rozběhne se ze svahu.

V čilém hemžení před kulturákem řada přihlížejících kouká na střechu. Zahnízdila se zde rodinka čápů. Brzy budou mít kšeft. V září zavítají k Bitalovcům a pak se postarají o přírůstek v rodině Bednaříkových j.r. . Kéž by jejich potomkové zdědili podobné vlastnosti s dominantní touhou k běhání…

Po startu se ve stoupání objevuje na čele závodního pole Vašek Bitala, za ním jej stíhá dvojice Ambros, Sadílek. V kopcích Vaška dobíhá Kuba Ambros a až po obrátku se mezi touto dvojicí rozpoutává souboj o čelní pozici. Po otáčce se daří Vaškovi vystupňovat tempo a zbavuje se svého pronásledovatele. Zřejmě tomu pomohli i přihlížející mufloni v oboře, kteří vyhecovali svého souputníka s jejich logem. Vašek dobíhá ve výborném čase 33:36 min. Druhý Jakub Ambros ( MK Kopřivnice ) je v cíli za 34:10 min. Třetí v celkovém pořadí je Rosťa Kolich ( SAK Karviná ) za 35:52 min.

Radek Macíček z našeho klubu vzhledem k velikému vytížení omezil trénink a běhá 2- 3 krát v týdnu. Protože věděl, že jej čeká náročná trať, běžel s rozvahou. Doběhl na 4. místě v čase 37: 12 min.
Po závodě mi řekl: ,, Poslední dva kilometry jsem cítil, že mám síly, tak jsem nasadil vyšší tempo až v závěru. Podařilo se mi zaběhnout každý kilometr za 2:57 min.“
Tomáš Polášek překvapil a doběhl devátý za 39:55 min. Jeho forma graduje a věříme, že se v průběhu letošního roku ještě zlepší.

V kategorii žen byla jasnou favoritkou Petra Pastorová ( MK Seitl Ostrava ), což potvrdila suverénním vítězstvím. Zvítězila v čase 39:31 min. s velikým náskokem na druhou běžkyni Ivanu Zbořilovou ( Baláž Extréme Team ) za 44:13 min. Iva Pachtová ( MK Seitl Ostrava ) byla celkové třetí časem 44:56 min. Naše běžkyně Andrea Krstevová doběhla ve své kategorii třetí v čase 46:31 min. Andrea již může postupně zvyšovat tréninkové dávky a tudíž má má šance se postupně zlepšovat.

Běh oborou se vydařil. Je to náročný závod v krásném prostředí Beskyd. Běžci si již zvykli jezdit do Mnišího i když vědí, že je čeká náročný závod. Důkazem je účast téměř osmdesáti běžců v hlavním závodě. Věřím, že se zde za rok opět setkáme.

Fotogalerie ze závodu je na rajčeti.
Výsledková listina je na Google: Běh oborou

BĚH OBOROU

2011-08-16T06:46:00.007+02:00

Závod se koná vždy na konci prázdnin v Hukvaldské oboře na Novojičínsku. Délka tratě je 10 kilometrů s obrátkou na pátém kilometru u pomníku Lišky Bystroušky.Start i cíl je v přilehlé obci Mniší. Pro závodníky jsou vždy připraveny hodnotné ceny do 3.místa v každé kategorii. Je připraveno občerstvení a šatny s možností se po závodě osprchovat. I letos je naplánován mini běh pro děti.
Pro ženy jsou vypsány nově dvě kategorie do 35 a nad 35 let.

Datum konání: sobota 20.srpna 2011
Startovné je 30 Kč.
9.00-9.50 hod.- prezentace
10,00 hod. - START hlavního závodu na 10 km
10.20 hod.- mini běh pro děti
11.30hod.- Vyhlášení výsledků

Kontakt: Běh oborou
Mobil: 776 757 444

Adresa:
Jiří BEDNAŘÍK, Mniší 34, 742 21 Kopřivnice

---------------------------------------------------

Po závodě se můžete projít po Hukvaldech, s vycházkou na hrad. Další pozvánka směřuje do nedalekého Štramberka, kde se konají do 11,00 do 18,00 hod. Pivní slavnosti.

Vnorovy uchvátil běh

2011-08-14T19:05:00.017+02:00

V jihomoravské obci Vnorovy se dovedou pořádně vnořit do řešení pestré palety aktivit. V sobotní odpoledne ožila třítisícová obec vystoupením malých mažoretek, které předváděly svou dovednost. Následně proběhly lité souboje dětí ve dvanácti věkových kategoriích ve které byla celková účast byla 312 závodníků! Běžecké odpoledne bylo prošpikováno doprovodným programem. Mezi nejatraktivnější se řadil běh s pivní bečkou na 60 metrů. Vítězem se stal domácí Michal Tomeček, který si za odměnu odnesl soudek zlatavého moku.

Organizátoři byli zvědaví, zda se podaří běžcům stlačit loňský rekord maďara László Tótha - 29: 43 min. Hned po startu jubilejního patnáctého ročníku tohoto závodu, se vytvořila dvoučlenná skupinka kterou tvořil ukrajinec Shafar Vitali a loňský vítěz maďar László Tóth. Tato dvojice nasadila vysoké tempo, na které doplatil maďarský vytrvalec. Ukrajinec se urval po pětistech metrech a suverénně zvítězil v rekordním čase 29:23 min. Tóth dobíhal s velikým úsilím a s třívteřinovým náskokem uhájil druhou pozici. Nejlepším českým běžcem se stal ultramaratonec Daniel Orálek, který skončil celkově pátý.

Velikým překvapením byl výkon Vaška Bitaly, který obsadil v nabité konkurenci nádherné sedmé místo v čase 34:02 min. Po mistrovství Evropy v letním biatlonu si dal na chvíli pauzu, která mu prospěla a Vašek navazuje na výbornou formu. Tomáš Polášek, novic našeho klubu dojel do Vnorov pár minut před startem. Bez rozcvičení vybíhal přímo na trať a doběhl na 30. místě v čase 41:10 min.

V kategorii žen se poprvé běžela na zkrácené trati pětka. Ani v této kategorii nebylo od začátku pochyb o vítězce, neboť běloruské běžkyni nestačila většina mužů a od startu si jen zvyšovala svůj náskok, který byl v cíli až 50 vteřin. Aleksandra Dulibová zvítězila v čase 16:36. Za ní na střibrné pozici doběhl maďarka Zita Kácserová, která se specializuje na třikilometrový steeplechase. Třetí doběhla slovenka Jana Zatlukalová za 17: 40 min. Nejlepší českou běžkyní se stala veteránka, Jana Klimešová. Mladší běžkyně zůstaly tentokrát zřejmě doma a užívají si letních radovánek v rodinném kruhu.

O tom, že tento závod si získal velikou oblibu svědčí i rekordní účast v hlavním závodě, který absolvovalo 194 běžců. Ti co zaváhali, nevadí. Za rok mají šanci přijet do Vnorov a vnořit se do příjemné atmosféry běžeckého klání.

Horská výzva III.

2011-08-11T14:18:00.007+02:00

Je pátek 5. srpna 2011 areál Svatý Petr ve Špindlerově Mlýně. Je těsně před půlnocí 23:55 hod. Tento čas byl stanoven jako start všech závodů v rámci seriálu horských závodů Mountain Challenge, které jsou vedeny po nejvyšších hřebenech horstev. Trasu závodu tvoří vždy jeden okruh, tentokrát s délkou trasy 64 kilometrů.

Start a cíl byl ve skiareálu ve Špindlerově mlýně ( 850 n.m.v. ). Tento závod odstartoval známý sportovní komentátor Petr Vichnar. Na trať se vydalo 78 odvážlivců po trase Dvoračky ( 1 140 n.m.v. ), Labská Bouda ( 1340 n.m.v. ), Luční Bouda ( 1 410 n.m.v. ) , Sněžka ( 1602 m ), Pec pod Sněžkou a cíl opět ve Špindlerově mlýně v areálu Svatý Petr.
Závod Mountain Challenge byl otevřený všem, i těm, kteří se nezúčastnili prvního klání v Jeseníkách či Beskydech. Již předcházející dva závody předznamenaly, že zdolat náročný horský terén, si vyžaduje dobrou trénovanost a soulad mezi týmovými dvojicemi. Soutěžilo se v kategoriích muži, ženy a mix bez rozdílu věku. Na trati byly dvě občerstvovací stanice: Na 28.kilometru U dívčí lávky a na soutoku Úp na 48. kilometru

Největšími favority celého seriálu tří závodů byli vítězové z Koutů v Jeseníkách a druzí z Pusteven Vlčí důl - ryzí eXtrém z hor. V Krkonoších zvítězili podruhé i když v novém složení. Karel Axman musel odříct účast z rodinných důvodů. Zaskočil jej Tomáš Václavek. Je obdivuhodné jak se nová dvojice vypořádala s tímto handicapem. Doběhla do cíle v čase 7: 51 :14 hod. Druzí doběhli další favorité z SK Valašského království Rosťa Filipec a Zbyněk Cypra pouze s dvouminutovým odstupem za 7: 53: 15 hod.
Obdivuhodný výkon podalo dámské duo Divoženek ( Martina Roshová a Magda Horová ), které jasně zvítězilo ve své kategorii a skončily na celkově sedmém místě v čase 9:41: 40 hod. V mixu zvítězilo duo Rychlá a zběsilý ( Zuzana Rohlederová a Vlastislav Vondráček ) v čase 10:18.00 hod.
Po ukončení závodu si zhluboka vydechl hlavní organizátor této akce Pavel Zitta. Ještě dlouho budou v něm rezonovat dojmy a zážitky, které se mu vstřebaly do povědomí. Po čase se rozhodne, jak dál….

Úprk do krajiny ticha II.

2011-08-03T14:58:00.007+02:00

Ráno mě vzbudí kokrhání kohoutů. Je pět hodin. Moje holky spí v sousední místnosti. Klára mě rozesměje. Leží na zádech a hlasitě chrčí v hlubokých tóninách. Snažím se pomalu vstát. Navléknu si tričko, trenky, v předsíňce si nazuji maratónky a vybíhám ven. Bezoblačná obloha předznamenává tropický den. Rád měním své běžecké trasy. Intuitivně zamířím k městu. Všechny úseky mám změřené z minulosti. Běží se mi dobře. Kilometr zvládám za čtyři minuty.

Sobotní ráno je znát. Ospalé město se pozvolna probouzí do poklidného života. Historické uličky mají magickou sílu. Nové fasády historických budov i stylových domků. Pěší zóna se zámkovou dlažbou mě vtahuje do svých útrob. Kdysi tu byl zatuchlý podchod, dnes se za ním skrývá perla města – nádvoří Evropy. Co dům, to jiná architektura, přes čtyřicet různých slohů. Běžím a hltám úchvatnou scenérii.Vybíhám loubím na opačné straně. Dlažbu střídá asfaltka a za městem prašná cesta. Neobvyklých patnáct kilometrů rozhodilo moji mysl do mozaiky, kterou budu doplňovat při procházkách v průběhu týdne.

Po mém doběhu se doma nic nezměnilo. Všude je ticho. Dám si sprchu a skočím do bazénu.
Zřejmě šplouchání vody probralo rodinku. Posnídáme. Počasí rozhodlo, že zůstaneme doma, a budeme se točit kolem vody a vstřebávat do sebe magično slunečných lázní.

Sotva dojíme, Sandra mrkne na mě a tímto signálem mě vyzývá ke skotačení. Uchopí balón a hodí jej do bazénu. Hrajeme vodní pólo. Svádíme souboj o každý míč. Výskoky a prudké hody balónu neohrozí Sandru. Je samá ruka, noha. Odráží útoky jako cvičná tenisová stěna.

Sotva vyskočíme z bazénu Sandra si obleče dres s jmenovkou Čecha, natáhne si na ruce brankářské rukavice, nasouká na sebe štulpny a jde na věc Hrajeme fotbal na minihříšti krátce střiženého pažitu. Jednoduchými kličkami a následným sprintem mě často lehce obehrává. Na její hře se podepsal trénink s klukama pod dohledem trenéra a výsledek je znát.

Odpoledne přijíždí parta kamarádů a jdeme na nedalekou pláž. Hrajeme tři proti třem. V pátém setu mám olověné nohy, které stěží nutím k odrazu.Na cestu si bereme porce grilovaného prasátka. Doma jej rozpitváme do poslední kůstky.

V osm hodin v nedaleké hospůdce v zahradní restauraci se rozjíždí letní večer.Jdeme si s Klárou zatrsat. Cimbálovka má v tomto kraji hluboké kořeny. Čardáš rozpohybuje kýčle, trup a celé tělo. Když už nemůžu sedám si znaven na židli a notuji si melodie. Naše jízda končí v půlnoci . Zítra to rozjedu v šest ráno a budu pokračovat v nových eskapádách.

Byla to famózní týdenní dovolená. S vypnutým mobilem, bez televize, počítače. Vystačil nám vařič, skromná zásoba jídla.Nevadil mi suchý záchod, zvykl jsem si na studenou vodu při ranní hygieně.
V tomto mikrosvětě nás ovanulo hmatatelné ticho, které rušilo jen neúnavně švitořící ptactvo. Rozjel jsem zde sportovní aktivity na plné pecky s dominujícím koníčkem běháním. Na duši mi zůstal povlak balzámu, který mi vydrží spoustu dalších dní...

Vašek Bitala po návratu z Mistrovsví Evropy

2011-07-31T08:07:00.016+02:00

Vašku, můžeš nám objasnit pojem, co je to letní biatlon?
Je to letní verze biatlonu, kdy se místo běhu na lyžích využívá krosového běhu. Druhou změnou je umístění malorážky, která je uložena ve speciálním stojanu na střelnici. Střílí se vleže nebo ve stoje, ze vzdálenosti padesáti metrů.

Jak jsi se dostal k tomuto sportu?
K biatlonu mě přivedli rodiče. Byli mnohonásobními Mistry republiky a provozovali tento sport též na mezinárodní úrovni.

Střelba hraje významnou roli pro dosažení celkového úspěchu. Jaké máš podmínky pro trénink?
Bohužel v Rožnově pod Radhoštěm jsou v poslední době hodně mizerné podmínky pro trénink střelby. Těžím z toho, co jsem se naučil v mládí. Co nezvládám na střelnici, snažím se dohánět v běžecké části.

Co rozhodovalo o Tvé nominaci na letošní Mistrovství Evropy?
Nominace na ME se skládala ze čtyř závodů, z čehož se započítávaly tři nejlepší výsledky. Po třech závodech bylo čelní pořadí v celku vyrovnané. Rozhodoval poslední závod, který byl zároveň Mistrovstvím České republiky. Podařilo se mi ho vyhrát, čímž jsem si zajistil účast na ME.

Jak početná byla výprava reprezentace a jak jste se dostali do dějiště Mistrovství Evropy?
Na ME jelo z České republiky 10 sportovců, 2 trenéři a kuchařka. Do Itálie jsme odcestovali ve středu dopoledne z Prahy automobily. Já jsem, odjížděl z domova již ve tři hodiny ráno vlakem. Takže jsem byl na cestě zhruba 15hodin.

Jaké závody jsi absolvoval v průběhu tří dnů?
Mistrovství Evropy bylo zahájeno ve čtvrtek oficiálním tréninkem na tratích a střelnici v Martellu.
V pátek byl na programu rychlostní závod na čtyři kilometry, se střelbou 1x v leže a 1x ve stoje. Na první střelbě jsem minul jeden terč, při střelbě ve stoje dva. Pro mne to byl slušný výsledek a díky pátému nejrychlejšímu běžeckému času jsem obsadil 9.místo.
V sobotu šampionát pokračoval stíhacím závodem na 6 kilometrů. Střílelo se 2x vleže a 2x ve stoje. Startovalo se Gundersenovou metodou.Vybíhal jsem jako devátý se ztrátou 1:05 min. na prvního závodníka. První ležka byla bez chyby, druhá se dvěma chybami a na obou střelbách ve stoje jsem vždy minul dva terče.I přesto jsem se posunul na 8.místo, díky čtvrtému nejrychlejšímu běžeckému času.

Vítězné smíšené kvarteto Ruska, před Ukrajinou a Českou republikou

V neděli šampionát zakončil závod smíšených štafet. Startovali jsme ve složení Pavla Schorná-Matiášová, Eva Puskarčíková, Luboš Schorný a já jako finišmen. Karty byly rozdány jasně - Rusko s Ukrajinou svedli souboj o první místo a o bronz bojovalo Německo, Itálie, Slovensko a my. Díky zaváhání soupeřů na střelnici jsme si od začátku drželi třetí místo, které jsem nakonec s velkým náskokem uhájili až do cíle.

Kdo byl nejúspěšnějším členem naši výpravy?
Byla to jednoznačně Pavla Schorná-Matiášová,která získala dvě zlaté medaile a jednu bronzovou. Jednatřicetiletá závodnice ze Starého města pod Landštejnem tím dosáhla svého životního výsledku.

Co bylo pro Tebe největším zážitkem v Itálii?
Bylo určitě prostředí, ve které jsme závodili. Sportoviště se nacházelo v nadmořské výšce 1700m, které bylo obklopeno velikány Jižního Tyrolska až s 3500m.n.v.

Jaké jsou Tvoje plány do budoucna v tomto sportu?
Letos mě čeká ještě jeden díl českého poháru. Mám šanci zvítězit v celkovém pořadí, uvidíme jestli mi vydrží forma. A co budu příští rok? Věkem jsem skoro již veterán. Ale na ještě jedno ME bych se chtěl podívat.

Vašku, Přeji Ti ať se Ti podaří zajistit lepší podmínky pro střelecko průpravu.
Věříme, že Tvoje účast na příštím Mistrovství Evropy bude neméně úspěšná!

Vaškův úspěch

2011-07-25T08:37:00.009+02:00

V italském Martellu se konalo v pátek a v sobotu Mistrovství Evropy v letním biatlonu, kterého se zúčastnil i člen Lašského běžeckého klubu Vašek Bitala. První den absolvovali účastníci rychlostní závod, ve kterém doběhl Vašek devátý.
Následující den vybíhali závodníci na trať stíhacího závodu Gundersenovou metodou. Vašek si vylepšil své umístění a obsadil celkově 8. místo.
Závěrečný den ME v neděli, se uskutečnila týmová soutěž smíšených družstev. Zvítězil tým Ruska, před Ukrajinou a týmem z ČR, ve kterém byl i Vašek, který si veze z tohoto významného klání bronzovou medaili.

Vašku, blahopřejeme Ti k úspěchu.
Tvé umístění je výsledkem nezměrné vůle a bojovnosti!

Úprk do krajiny ticha I.

2011-07-25T08:26:00.024+02:00

Nedávný fejeton na serveru o drastických zážitcích kondičního běžce z promarněné dovolené vyloudil na mém obličeji úsměv. Pisatel se nechal rozhodit náhlými změnami které jej omráčili na novém krátkodobém působišti. Jsem přesvědčený o tom, že nejúčinnější zbraní je v dané chvíli umět vstřebat do sebe pocit neopakovatelnosti chvíle. Snažit se nalézt novou kvalitu prožitků a zbavit se konzumnních priorit, které jsou v novém prostředí posunuty o několik pater níž. O tom je tento příběh…

Felícii combi mám napěchovanou k prasknutí haldou potřebného i přebytečného materiálu. Žena Klára a dcera Sandra jsou můj nebezpečný náklad. Rovné silnice na jihu Slovenska, svádějí šlápnout na plynový pedál. Tachometr rychlým komihnutím vyletí na devadesátku.
Za Hurbanovem se na mne přilepí kamion. Velká obluda se mě drží jako klíště. Zapnu výstražná světla, zatroubím. Nic. Frajer jede metr za mnou. Vzepřu se proti své vůli, při předjíždění fiatu přidržím nohu na plynu a zbavuji se stíhajícího maniaka.

V Komárně se prokličkujeme uzoučkými uličkami. Za železničním přejezdem se ocitáme v klidové chatové osadě. Před námi jede muž s povozem. Grošák ladně cupítá.
Když mě zahlédne kočí popožene své oře do mírného poklusu. Klidně popojíždím v jeho závěsu. Kolem cesty jsou houšť nízkých klečovitých dřevin. Za ohbím zatáčky se konečně zúžený krček silnice rozšiřuje. Bez úhony zvládnu předjížděcí manévr. Vyjedu na hráz. Pravý břeh lemují vrostlé topoly za kterým teče Váh.Po chvilce sjedu ze svahu. Za zatáčkou zastavuji na posečeném trávníku.
Je to naše konečná. Vysedáme rozlámaní po třistakilometrovém putování. Klára se Sandrou s nadšením vyskakují z auta.Z nenadání k nám přikvačí teta Júlie, která nás nedočkavě vítá v našem dočasném sídle.

Nejhorší je vynést a vybalit věci do horního patra chatky. Tvoří ji předsíň a ložnice. Pod námi je sklep se zásobou vína,moštů, zeleniny, bramborů. Vedle, podél sousedního stavení stojí zděný domeček ve kterém je kuchyňka s hospodářskou místností.

Posadíme se pod pergolou a probíráme topky předešlého roku. Za rok se změnila zahrada k nepoznání. Tetin syn si našel zálibu v péči o zeleň. Posečená tráva, skalka, keříky ptačího zobu, tuje, vzrostlé smrky, úhledná řada jabloní, meruňky. Vedle nich je betonový bazén. Je perlou na ohraničeném hektarovém pozemku.V létě hraje dominantní roli pro relax.

Zatímco ženy horlivě probírají témata napěchovaných zážitků, pro mne nastal čas, rozhýbat své tělo k prvnímu tréninku. Vybíhám na hráz, která se změnila k nepoznání. Ještě před dvěmi léty tu byl prašný hrbolatý chodník, teď je tu široká asfaltová cyklostezka. Chvilku strečuji, pak se rozběhnu. Nemusím se dívat pod nohy, uvažovat nad odbočkami. Běžím po hrázi rovné jako deska.

Hlavu mám čistou, zrezetoval jsem haldu dat z předcházející pětihodinové cesty. Boční vítr se mi snaží házet do cesty překážku. V mém poklusu mi nevadí, a lehké závany mě příjemně chladí.

Po několika metrech mě předjíždí bruslař začátečník. Pere se ze svým stylem. Po chvilce zastavuje. Upravuje si výstroj. Zřejmě mu nedá, že obyčejný běžec jej předběhl a háže mi pomyslnou rukavici. Pro mne je to dobré. Držím tempo a čekám další útok konkurenta. Po několika desítkách metrů mě opět předjíždí. Vydrží jenom chvilku. Jsme jako na gumě a opět jsem u něj. Když zahlédnu Vážský most přidám. Vím že je to můj cíl na poloviční trati. Již se neohlížím, je klid. Bruslař to vzdal.

Vašek pojede na Mistrovství Evropy

2011-07-13T12:54:00.009+02:00

O víkendu se uskutečnil ve Starém Městě pod Landštejnem dvoudenní kvalifikační závod na ME v letním biatlonu, kterého se zúčastnil člen Lašského běžeckého klubu VÁCLAV BITALA.
V sobotním rychlostním závodě doběhl Vašek čtvrtý. V neděli byl závod s hromadným startem, ve kterém zvítězil s velkým náskokem.

Tímto se Vašek kvalifikoval na Mistrovství Evropy v letním biatlonu, krerý se uskuteční v italském Martellu v oblasti Trentino ve dnech od 22.-24. července 2011.

K tomuto úspěchu Ti blahopřejeme. Všichni Ti držíme palce a věříme, že to není Tvoje poslední slovo!

Členové Lašského běžeckého klubu

Přibalte si na dovolenou

2011-07-13T08:44:00.020+02:00

NA ZAMYŠLENÍ

Celé hodiny hledal volnou minutu.

Co je lepší: mít tvrdou ruku, nebo hlavu?

Chybami se člověk učí, když je přiznává.

Nesmyslům nelze dát nikdy nový smysl.

TROUFALÝ KOS

Kos vyzkoušel nové trylky,
odvážné a důvtipné.
Dopustil se prý však mýlky.
Už si ani nepípne.

---------------------------------------------------------------------------

Z mé poezie:

POSLEDNÍ CIGARETA

Nádech
a hluboký šluk,
poslední cigareta.
Není mi to fuk
je to krutá pieta.

Nádech
a bez šluku,
žádná cigareta.
Zaháním předtuchu
vstupuji do jiného světa.

---------------------------------------------------------------------------

NA ZASMÁNÍ

Přijde pacient k zubaři, ten mu při prohlídce sdělí: ,, Bohužel, dnes budeme vrtat hluboko, až na nerv.“ Pacient na to: ,, Tak to se pane doktore zapotíte. Já mám nervy v prdeli.“

Venkovský lékař se vrátí z honu. Manželka se ho ptá:,, Tak co, jak jsi dopadl?“ ,, Dva zajíci a čtyři noví pacienti.“

Při preventivní prohlídce žertuje lékař s pacientem: ,, Dědo, za holkama ještě chodíte?“ ,, Jo chodím. Jen si nemohu vzpomenout, proč.“

Rozžhavený Městský běh Karvinou

2011-07-09T23:52:00.028+02:00

Karviná leží na hranici s Polskem. Moderní Karviná vznikla v roce 1948 sloučením Fryštátu, Karviné, Darkova, Ráje a Starého Města. K nejvýznamnějším fryštátským rodákům patří Dana Zátopková, která na letní olympiádě v Helsinkách v roce 1952 zvítězila v hodu oštěpem.
Fryštátské náměstí v sobotní odpoledne zajiskřilo novým životem. Zaplnilo se davy běžců. Nejdřív vyběhli na tratě předškoláci, pak dívky a chlapcí. Poslední závod byl určen kondičním běžcům.

Žhavá výheň, ve které teploměr vyletěl na 30 stupňů, lákala příchozí běžce posadit se do předzahrádek útulných restaurací a v klidu očekávat čas startu. Příjemným zpestřením byla autogramiáda s mistry ČR v ledním hokeji HC Oceláři Třinec, Brianem Mc Gregorem a Martinem Lojkem. Brian pochází z kanadského Niagara Falls. Za pár měsíců se naučil obstojně češtinu a ochotně odpovídal na všetečné dotazy.

Těsně před startem závodu, Mirek Kravčík uchopil plastovou roli a rozhodil ji na označené místo dlažby.
,, Tady bude start“ – pronesl s klidem Angličana.
,, Doneste ještě pásku, ať umravníme startovní pole běžců a jdeme na věc“.
V 17,00 hod. se vydali běžci na trať, kterou tvořily čtyři okruhy s délkou 2,5 km. Podklad tratě byl různorodý - dlažební kostky,šotolina, asfalt.

Situace na čele závodu se od počátku neměnila. Za cyklistickým vodičem se tři kola objevoval Erkolo Ashenafi, za ním se postupně prodral Jakub Bajza a Wojcziech Baczynski. V závěru docházely Ashenafimu síly a předběhli jej oba stíhající soupeři.

V novém traťovém rekordu zvítězil Jakub Bajza ( AK Kroměříž ) v čase 31:48 min. Druhý Wojcziech Baczynski ( RMD Pscyna ) za 32:14 min. Těsně za ním doběhl třetí Erkolo Ashenafi ( Benedek tým ) v čase 32:18 min.

V ženách vévodila maďarka Katalina Farkas ( Benedek tým ). Zvítězila v novém traťovém rekordu v čase 39 : 25 min. Druhá byla podle očekávání Petra Pastorová ( MK Seitl Ostrava ) za 40 : 09 min. Třetí doběhla Adéla Esentiérová ( Baláž Extréme Team ) 42: 47 min.
V kategorii D jsme měli své želízko v ohni Jirku Bednaříka, který nezklamal a doběhl na třetím místě v čase 45 : 28 min. Před ním byli pouze jeho věční rivalové, vítězný Josef Smola a Alfons Vytisk.

Erkolo Ashenafi naturalizovaný Etiopan z maďarského Benedek týmu, když mě zahlédl radostí se mu rozzářil obličej. Jme kamarádi z Běhu rodným krajem Emila Zátopka. Protože oba dva obstojně zvládáme maďarštinu, popovídali jsme si.
,,Škoda, že to nejde vrátit zpět, teď bych to udělal jinak“ – hlesl se zármutkem.
Když jsem mu řekl, že jej vyfotím, zahodil smutek stranou a vyloudil úsměv. Následně se rozmluvil o svých plánech do budoucna a věřím, že se v září opět potkáme v Kopřivnici.

Mirek Kravčík se svým organizačním týmem odvedl kus práce. Klidová zóna zámeckého parku vytvořila rám kolem výborně připraveného závodu s rekordní účastí 121 běžců.

( Bohatá fotogalerie je na rajčeti )

HORSKÁ VÝZVA I.

2011-07-05T17:28:00.000+02:00

Frýdlantské jarní a podzimní pochody v sedmdesátých letech minulého století se staly pro naši partu magnetem. Byli jsme mladí, milovali přírodu. Spojoval nás smysl pro humor, vůle bojovat, aktivní zájem o sport. Dobývání beskydských vrcholů byla pro nás výzva.
Hledal jsme cestu jak najít skulinku v nabitých dnech. Dopoledne práce, odpoledne dálkové studium, večer rodina. Naštěstí jsem měl kamarády, kteří našli prostor pro naše úniky do přírody. Několikrát jsme se vydali na noční túry. Vyzbrojeni baterkami jsme zdolávali Ondřejník, Radhošť, Kněhyni.

Frýdlantská stovka měla pro nás zvláštní punc. Zdolat náročných sto kilometrů v horském terénu, to nedokáže každý. Na trať jsme se vydávali s touhou, zdolat celou trasu. I když jsme se často belhali do cíle, nakonec jsme si užívali vítězný pocit.
Až doma jsem zjistil, že řada nehtů je na odpis. Bolavé nohy jsem ošetřoval několik týdnů, ale vzpomínky na Beskydy, nádherné pohledy z vrcholků hor mi zůstaly zafixovány dodnes v paměti. Bohužel začátkem devadesátých let pro malý zájem veřejnosti, Frýdlantské pochody šly do hajan…

Nedávno, při surfování po internetu mě upoutal článek s názvem Mountain Challenge, ve volném překladu- Horská výzva. Je to třídílný seriál závodů v horském maratonu dvojic.
Dějištěm soubojů budou v měsíčních rozestupech postupně Hrubý Jeseník, Moravskoslezské Beskydy a na závěr Krkonoše. Délka tras je od šedesáti do sedmdesáti kilometrů, s celkovým převýšením od tří do pět tisíc metrů.

První závod byl odstartován v pátek 3.června pět minut před půlnocí v Koutech nad Desnou. Start i cíl byl v místním Skiareálu.Trasa měřila 63 kilometrů. Celkem se přihlásilo 146 závodníků, kteří vytvořili 73 dvojic, nichž pouze devět dvojic vzdalo. Tento fakt svědčí o tom, že přihlášení borci nepodcenili přípravu. O šoumenství a nadhledu účastníků svědčili názvy jednotlivých týmů- Švehlák a Švihlík, Mongolský červ, SEM Team, Pivaři…

Závody dvojic jsou zajímavé v tom, že si duo musí navzájem pomáhat, prát se s krizovými situacemi, navíc pohyb ve dvojici na horách je bezpečnější.

I když letmý pohled na vrcholky kopců které učastníci zdolávali anebo míjeli těsně pod vrcholy nenasvědčoval náročnost tratě Keprník (1422m ), Šerák (1350 m ), Praděd ( 1491 m ),opak byl pravdou. Zvlněný terén s prudkými stoupáními a následnými sestupy, zdolávání vodního toku, byl náročný na kolena, kýčle, svalové úpony.

Hned od úvodu se rozpoutal boj s časem. Vítězná dvojice týmu Vlčí důl, Axman-Král si hlídala čelní pozici téměř po celý závod. Do cíle doběhli za 7:35:31 hod.
Vítězové v cíli hýřili nadšením:
Karel Axman: ,, Vedli jsme od začátku, na chviličku jsme pustili do vedení Valachy, ale pak už jme je vzali a vedení uhájili“.
Václav Král:,, Nebylo to složité, i když kopců bylo hodně. Krizi jsme měli od Pradědu a dál. Od začátku jsme šli na vítězství, chtěli jsme se maximálně vyždímat“.

Necelou minutu za první dvojicí doběhli borci z Valašského království 3- Rosťa Filipec, Zbyněk Cypra. Porážku brali s nadhledem. V podvědomí kuli pikle na domácí odvetu v druhém závodě.
Kategorii smíšených dvojic ovládla duo Rychlá - zběsilý, Zuzana Rohlederová a Vlastislav Vondráček, která zvládla trať v čase 9: 51:05 hod. Výborný výkon podala i dámská dvojice Divoženek, Martina Roschová – Magda Horová za 9:56:44 hod.
O tom, že se závod dá pojmout s recesí, dokázala poslední dvojice, která přišla do cíle za necelých dvaadvacet hodin.

Řadu účastníků lákala dominanta Pradědu, vysílač. Bylo by nádherné pokochat se z prosklené kruhové terasy na panorama Beskyd, ale tentokrát museli jít dál.

Putování po trase je dovedlo k přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně. Oválné oko nádrže je zasazeno do krajiny jako safír.Pro svoje kouzlo byla tato lokalita zařazena mezi sedm divů ČR.

Rychloturistům a běžcům nahrávalo i počasí. Bylo jasno, bezvětří. Při náročném seběhu po sjezdovce, řada z nich podvědomě brzdila a pak si již v cíli vychutnávali chvilky uvolnění. Někteří z nich se pak zchladili ve vodách Divoké Desné.

Druhý díl horského maratonu pokračoval dnes. V pátek těsně před půl nocí se vydala skupina odvážlivců na druhou etapu do Beskyd. O tom se zmíním příště …

HORSKÁ VÝZVA II.

2011-07-04T19:24:00.030+02:00

Chmurné předpovědi počasí, náročná trať a informace o prvním závodě zřejmě tvořily balíček nástrah který způsobil, že účast na druhém závodě Mountain Challenge v Moravskoslezských Beskydech byla výrazně nižší ve srovnání s prologem v Jeseníkách.

Na start druhého závodu ve Skiareálu Pustevny, se tentokrát postavilo čtyřicet dvojic, o třiatřicet méně oproti prvnímu závodu.
CHKO Beskydy bohužel nepovolilo vést trasu druhého závodu přes vrchol Smrku. Důvodem bylo rušení zvěře, která se v této lokalitě vyskytuje. Upravená trasa měla 58 km a celkové převýšení 3 000.

Start byl na Pustevnách a závodníci běželi, klusali, nebo šli indiánským během po trase - Tanečnice ( 1084 m ), Čertův mlýn (1205 m ), pod Malou Stolovou ( 1009 m ).
Pod Malým Smrčkem ( 711 m ), se odbočovalo vpravo na Podolánky, kolem Velké ( 599 m ). Účastníci závodu touto trasou obkroužili Smrk ( 1 276 m ) a dostali se k vodní nádrži Rečice - Šance .

Pak si to nasměřovali k Lysé hoře. O tomto sedmikilometrovém úseku se říká, že je nejobtížnější ze všech tras na tento nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. Asfaltku střídá kamenitá lesní svážnice, pak úzká lesní pěšinka pod Čupelem ( 943 m ). Záhy je stoupák na Kobylanku ( 1053 m ), a následně klikatící se kamenitý chodník na Lysou horu ( 1323 m ).

Noční sestup po stezce se strmými přírodními srázy byl nebezpečný. Jedinou povolenou pomůckou byly trekingové hůlky a čelová svítilna. Na rozestí Lukšinec ( 953 m ) je odpočívadlo, ale nebyl čas na sednutí. Šlo se dál dál na Butořanku ( 730 m ) na Ostravici a pak kolem Horky ( 599m ) pod Malým Smrčkem spojila trasa s původní, kterou absolvovali účastníci závodu od startu.

Druhý závod byl otevřený pro všechny. Podmínky nebyly stavěny na účasti v předcházejícím závodě v Jesenikách.
Ve druhém závodě dominovali Podlysáci.Duo Jan Zemaník- Filip Šilar zvítězilo v čase 6:38:42 hod. Tým Vlčí důl Karel Axman Václav Král se tentokrát muselo spokojit s druhým místem za 6:45: 18 hod.

Šokující třetí místo obsadil pár Baláž Extréme Teamu Roman Baláž – Adéla Esentiérová 7:02:14 hod. Zanechali za sebou řadu favoritů z mužských týmů. Za pozornost stojí fakt, že vítězové z jesenického mixu Rychlá-Zběsilý doběhli s výraznou ztrátou na Romana a Adélu v čase: 9: 26:34 hod.

Rozhovor s R.Balážem o extrémním závodě s excelentním úspěchem na Mountain Challenge

2011-07-04T16:50:00.033+02:00

Absolvovali jste speciální průpravu na tento závod?
Určitě ne.Už samotný náš program na závody tohoto charakteru stačí. Běželi jsme teď v červnu nabitou sérii delších závodů jak Plitvický maraton v Chorvatsku 42,2 km kde jsme pak zůstali na 10 denní soustředění a běhali vetší objemy tak Mistrovství světa v horském maratonu ve Slovinsku 37,5 km dále náročný horský maraton NON-STOP Hřebenem Nízkých Tater 49 km a teď tento závod na 60 km na Pustevnách.Já naběhal za červen něco přes 600 km Adéla pak asi 585 km.

Neměli jste problém s dobou půlnočního startu?
Vůbec ne. Jsme na takové termíny zvyklí a hlavně vyhledáváme výzvy a extrémy nejen v druzích závodu,ale i v jiných možnostech.Tento závod se startem o půlnoci je perfektní a v noci je taková zvláštní atmosféra v horách a v lese klid, zvířata a prostě noční dobrodružství.Člověk moc nevidí ve tmě co ho ještě čeká.Takový seběh z Lysé-Hory za svítání to je očistec na duši.

Chůze v noci je obtížná, nemluvě o běhu. Navíc v náročném terénu. Jak jste zvládali tuto překážku?
Byli jsme na to připravení a za celý závod jsme zaznamenali ve tmě jen pár malých uklouznutí na nepříjemném úseku z kopce pod Kněhyní na Stolovou, kde je moc kořenů a bylo mokro tedy i klouzajících kamenů.Adéla pak ještě jen mírně spadla na Čertovém Mlýně kdy naskočila na ten deskový chodník, který byl mokrý a kluzký. Oba používáme letošní novinku v obutí Salomon XR crossmax 1 a ty jsou na podobné závody perfektní.

Běželi jste spolu, anebo jsi občas odbíhal dopředu?
Běželi jsme v drtivé části tratě spolu a hodně vyrovnaně. Dokonce v sebězích mě Adéla často odbíhala.V posledním stoupání na Kněhyni už Adéla slábla. V závěru na Tanečnici ji asi už totálně došly cukry ,ale po rovinkách do cíle běžela opět dobře. Zkoušel jsem jí při výstupu na Kněhyni tlačit zezadu, protože jsem posledních 10 km cítil, že by mohlo čtvrté družstvo za námi ještě zabojovat. Proto jsem se snažil držet tempo.Tlačení partnera v takovém závodě je však na nic. Měl jsem sám co dělat se sebou ve stoupání a tak jsem za celý závod Adélu tlačil snad jen dohromady 50 metrů.

Zvolit vhodnou výstroj do nejistého počasí je problém. Vyšlo Vám to? Nepociťovali jste horko ani chlad?
Oblečení jsme byli hodně na lehko jen ledvinky a bez batohů,které si nesla drtivá většina dvojic.Věděli jsme že poběžíme celkem tempově, takže úkol byl co nejméně toho táhnout.Kolem pasů jsme měli běžecké pláštěnky. Počasí bylo super jen posledních asi 10 km pršelo a to už nám bylo jedno.

Kde na trati jste měli největší krizi?
Mrzelo nás že po startu jsme nezachytili vedoucí dvě dvojíce, protože oni to zariskovali a pořádně to rozběhli i ve velmi nebezpečném terénu který byl v úvodu a já se přece jenom hlídám. Stačí jedno horší zvrtnutí kotníků a je konec na několik týdnů s běháním. To je ještě ta příznivější varianta. Adéla běžela celou dobu perfektně snad na mé úrovní a její krize tedy byla v závěru do táhlého kopce na Kněhyni kde to stoupání je hodně dlouhé na ty nohy co už mají za sebou.Pak nemohla vyběhnout na jindy směšný vrcholek Tanečnice asi 1 km před cílem.To jsem viděl že má opravdu dost. Já jsem měl krize takové zvláštní, že se mě nechtělo v úvodu běhat rychle z kopců a cítil jsem asi ještě únavu z Tater, z maratónu co jsem běžel týden před tímto závodem. Potom šílený proklínaný kopec na Včelín směrem pod Smrk tam mi tvrdly nohy, ale pak to byla ode mne spanilá jízda jak na Lysou po těžké prudké žluté značce od přehrady tak i seběh z Lysé do Ostravice. Pak se tělo nějak zázračně přeplo a asi na 45 km jsem měl chuť pořád zrychlovat a byl jsem úplně takový lehký a vyběhaný. Bylo to bohužel ve chvílích, kdy Adéla už začínala mít toho celkem dost. Takže co se týče fyzické krize tak tu jsem neměl na trati vůbec a byl bych schopen v tempu běžet ještě asi až do 100 km ve stejném terénu.

Byl čas na přestávku během závodu?
Nebyl. První dvojíce šly taktikou naplno a my chtěli taky celkově vyhrát a tak jsme se museli po tom zaspání na startu prodírat dopředu asi ze 6.místa. Nikde jsme nezastavovali a vlastně celý závod běželi v kuse, kromě odskočení na WC a na občerstvovačkách tak půlminuty.

Plánovali jste podobný čas v cíli, anebo jste byli výsledkem zaskočeni?
Reportér ČT4 se mě ptal na startu jaký si myslím že vítězové zaběhnou čas a ja odpověděl 6,30 hod. a o moc jsem se tedy nezmylili. Náš čas jsem odhadoval taky tedy kolem 6,30 hod.,ale už na Lysé Hoře se mě zdálo že ten závod bude mít i přes 60 km a ne jak avizovali pořadatelé 58 km.

Pak jsem zjístil asi 5 km před cílem na Čertovém Mlýně, že bychom mohli atakovat hranicí 7,00 hod. a kopli jsme to dolů naplno po šutrech, ale nakonec Adéla měla tedy co dělat vystoupat na tu již zmiňovanou Tanečnici v samotném závěru a tak jsme zaběhli 2 min. přes 7,00 hod. hranicí.

Po tomto úspěchu plánujete absolvovat třetí závod rámci seriálu Mountain Challenge?
Je to dilema. Koncem července odjiždíme na více jak měsíční soustředění do Krkonoš do našeho runing centra v Harrachově a ve stejný den jako 3. závod tohoto seriálu se koná i nádherný Krkonošský maratón s výběhem na Sněžku, který jsme loni jako Mistrovsví Polska absolvovali. Musíme se prostě rozhodnout z těchto dvou akcí. Mě však tento typ závodu na Pustevnách docela nadchl, protože se tu musí více přemýšlet za dva a běžet taktičtěji a je to pořád kontaktní závod, kdy se navzájem povzbuzujeme a pomáháme si na trati.A navíc když se vám podaří být v celkovém pořadí se svou ženou na stupních mezi chlapy-borci, tak je to povzbuzující, motivační a přináší nám to uspokojení a radost z běhání.

Můžeš se mi svěřit i s některými poutavými dojmy ze závodu?
Poutavý příběh by vyšel tak na několik stránek kolik dojmů v nás tento závod zanechal a snad se nám je v našem nabitém programu i podaří někde sepsat na webu našeho oddílu. Pro mě bylo v cíli poutavé, že jsme běželi už několik desítek metrů společně se drželi za ruce při proběhnutí cílové brány a hřálo nás vítězství v MIX kat. a hlavně pro Adélu úžasné 3.místo v celkovém pořadí.
Dojímalo mě, jak Adéla je na tom dobře a nikde na trati ani žádný povzdech, že už nemůže. Běžela prostě s maximálním tahem na cíl a někteří chlapi když je předbíhala, byli z toho dost vyvedení z míry a zkoušeli se nás okamžitě zaháknout, ale vždy jsme jim časem utekli.
Z celého závodu máme úplně stejné společné dojmy a můžeme si doma teď tom zavzpomínat.Věřím, že s Adélou jsme schopni nějaký podobný závod v budoucnu dvojic vyhrát i celkově.
První možnost a pokus bude v září na Beskydské 7, kde doufám přijedeme ještě v lepší formě po dlouhém krkonošském soustředění, kde budeme s našimi psy běhat velké objemy po hřebenech Krkonoš.

Tragédie na kolejích

2011-07-02T05:52:00.018+02:00

Bývalého atleta Lubomíra Tesáčka srazila a usmrtila tramvaj v pražských Dejvicích.
Nehoda se stala ve středu, kolem desáté večer na přechodu pro chodce se semafory, když tramvaj vjížděla na stanici ve směru od Letné. Záchranáři se Tesáčka pokoušeli přibližně půl hodiny oživovat, ale marně.

L.Tesáček se narodil v Brně. S atletikou začínal v patnácti letech ve Slavoji Slavkov.Ve dvaceti letech přešel do Dukly Praha, kde se ho ujal známý tréner J. Liška.
Jeho další úspěšné tažení zabrzdilo zranění achilovky, když při tréninku uskakoval před útočícím psem.

Během své sportovní kariéry věnoval středním a dlouhým tratím, na halovém mistrovství Evropy v Göteborgu 1984 vybojoval zlato v běhu na 3000 metrů, když se blýskl časem 7:53,16, o rok dříve byl čtvrtý. Tesáček je rovněž držitelem českých halových rekordů na tratích 3000 a 5000 metrů a později pracoval jako správce sportovního areálu Stromovka.

Čest jeho památce!

Profil Lubomíra Tesáčka:
• narozen 9. 2. 1957 ve Slavkově u Brna
• do tragické nehody pracoval jako správce sportovního areálu Stromovka
• halový mistr Evropy z roku 1984
• držitel halových českých rekordů na 3 000 a 5 000 m
• pětinásobný vítěz Běchovic v řadě
• držitel 18 individuálních mistrovských titulů v běžeckých disciplínách na dráze, v hale i na silnici
• 11 mistrovských titulů Dukly v soutěžích družstev

Osobní rekordy:
• 1 500 m: 3:42,3
• 3 000 m: 7:48,8 hala (dosud platný český rekord na 3 000 m v hale)
• 5 000 m: 13:25,62
• 10 000 m: 28:09,4
• Půlmaraton: 1:02,58
• Maraton: 2:13,48,8 (Vídeň 22. 4. 1990

Mluvka

2011-06-29T07:10:00.011+02:00

Pavel byl pro mne autorita. Téměř v každém závodě dobíhal na čelních pozicích. Každou jeho radu jsem si v duchu probíral před maratonem. Boty jsem volil vždy nejlehčí, hodinky jsem nechával v šatně.
,, Je to zbytečná zátěž, která Tě může navíc rozhodit. Běž podle sebe, nemluv, nerozptyluj se, soustřeď se pouze na běh“ – vštěpoval mi svoje zásady.

Držel jsem se jeho rad, které mě posilovaly na trati. Jako běžecký elév, jsem se nestačil divit, když mě na Otrokovickém maratonu na třicátém kilometru předběhla skupinka švitořících padesátníků, debatujících o nekonečných tématech. Nechápal jsem smysluplnost jejich rozmluv, které odporovaly Pavlovým názorům.

Z balíku běžců se ozýval smích. Žádné téma nebylo pro ně tabu. Propírala se politika, rodina, drby o běžcích. V debatním kroužku dominoval útlý blonďák. Později jsem se o něm dověděl, že je to Pepa od Břeclavi. Maraton běhal kolem tří hodin. Závody se pro něj staly seancí, místem relaxu. Pro některé byl plebejcem bez přirozené inteligence, který svým nekonečným monologem se nám snažil vymývat mozky.
Řada lidí o něm tvrdila, že se zbavuje méněcennosti. Dozvěděl jsem se, že doma je ušlápnutý a tady vypouští nahromaděný přetlak přes pojišťovací ventil svých emocí.

Jednou po maratonu v Novém meste na Váhom si přisedl ke mne. Neměl jsem moc chutí komunikovat. Nepovedl se mi závod. Byl jsem z toho rozhozený. Pepa místo toho, aby probíral předešlé hodiny na trati, rozzářeným obličejem mi sděloval radost s nastávající účasti na večerní pomaratonské diskotéce.
,, Vloni jsem tu zůstal a nelitoval jsem. Málokde je tak špicová atmosféra, jak tady. Kdo zaváhá, je blázen“.
Najednou mě naladil na svoji rozmarnou vlnu:
,, Musíš zítra do práce? Nemusíš. Čeká Tě někdo doma? Nečeká. Nejlepším lékem na únavu je legrace, nadhled, nadsázka. Nehledej výmluvy a zůstaň tady“!
Najednou jsem zapomenul na bolest v nohou a rozhodl jsem se zůstat. Po oficialitách v kulturáku nastalo pravé peklo. Běžci, keří přicházeli do cíle krokem, večer řádili jako utržení z řetězu. Posezení u vína a opět tanec. Koktejl namíchaný do závratných obrátek. Pepa ovládl parket. U rokenrolu švihal nohama až po ramena své partnerky. Mezitím vystřeloval do okolí bombastické průpovídky. Všichni jsme se náramně bavili a řádili až do kuropění. Jako válečníci po těžkém boji, se dopotácela naše zdecimovaná tlupa na nádraží.

Když jsem měsíc na to přijel do Košic, bylo mi nějak smutno. Viděl jsem hodně obličejů, zahloubaných do sebe. Něco mi neladilo. Až když jsem se rozkoukával, všiml jsem si, že mezi známými tvářemi chybí Pepa. Jeden z jeho kamarádů mi oznámil, že má trable s kolenem a přestal běhet. Holt, každý z nás je originál a Pepa byl nenapodobitelný kabrňák.

BML - 2011 - průběžné pořadí po 4. závodě

2011-06-27T11:27:00.001+02:00

NALEZNETE ZDE

Pestrobarevná tvář Koridy

2011-06-25T18:01:00.025+02:00

Dnešní Korida se pohrála s pořadateli i závodníky. Byla slunečná i zatažená, deštivá i chladivá. Obzvlášť běžci startující po jedenácté hodině se octli v polovině závodu ve spršce přívalového deště. S tímto handicapem se zdravě vyrovnali a pouze jeden závodník vzdal.

Vzhledem k tomu, že dnešní závod pořádal v ulicích města, se musely určité lokality totálně uzavřít a místy řešit jednosměrným provozem.Pro závodníky se vytvořila klidová zóna orámovaná zelení přilehlého parku.

Pořadatelé závodu nemohli předvídat počet účastníků, proto se pojistili verzí dvou startů. První skupinu tvořili veteráni nad padesát let a ženy.
Alena Peterková, držitelka českých rekordů na vytrvalostních tratích ( 10 km, půlmaraton, maraton ) byla nejvzácnějším hostem a proto byla pověřena rolí startéra.

Hned v prvním kole čelo ovládla dvojice Vašek Filip a Láďa Martínek. Podobně se urputně bojovalo v kategorii šedesátníků. Pepík Kvita a Jirka Strakoš běželi téměř celý závod bok po boku. Jak již to bývá i když byl Pepík aktivnější, v závěru jej porazil Jiří o pouhé tři vteřiny.

Lenka Zbořilová neměla dnes výraznější soupeřku. Druhá Ranata Bachroníková zaostala za ní o čtyři a půl minuty. Za to v další ženské kategorii to bylo nabitější Darina Krausová vzešla vítězně ze souboje s Ivou Pachtovou.
O tom, že závody se dají pojmout v nadlehčeném a uvolněném tónu dokázala Radka Miturová. Při moderování jsem ji na dálku vyzval k ,, tanečku“. Radka neodmítla a svůdně křepčila v rytmu disko.

Tomáš Polášek si odbyl premiéru v Lašském běžeckém klubu solidním výkonem. Je na začátku, věříme že do budoucna úspěšné běžecké kariéry. Jirka Bednařík i Vinca Šimko podali na trati standardní výkony.

O tom, že štafety mají dramatičnost se vědělo z předcházejících ročníků. Přestože mezi jednotlivými týmy byly rozdíly, stálé povzbuzování a humorné bonmoty dodaly tomuto klání náboj. Vítězství si odnesli MUFLONI ( A. Peterková,R. Macíček, A. Neuwirth, V. Šimko ) , před PENDOLÍNEM ( L. Šokalová, B. Najdek, D. Šindelek, p. Karkoška ). Třetí místo s jistotou uhájili HABIBI ( I. Zbořilová, R. Miturová, J. Brož, J. Švrček ).

V kategorii veteránů par excellence dostal ocenění 83-letý František Zikeš. Franto, věříme, že ještě dlouho budeš objíždět závody a tím propagovat běžecké hnutí!

Výsledky zde http://atletikaprodetidata.koprivnice.org/soubory/V%fdsledky%20Korida%202011.pdf

Emil by měl radost

2011-06-23T22:19:00.009+02:00

V poslední době se nestačím divit nad přibývajícími závody v regionu. Téměř každý den se mi objevují na e-mailu informace, nebo pozvánky na atletické soutěže. Emil Zátopek by měl radost, nad rozvíjející se pohybovou aktivitou dětí i dospěláků. Je to svěží vítr který vane kolem nás. Většinou se vše odehrává bez výraznějšího ekonomického zajištění. Nové pramínky aktivity vyvírají z nadšení.

Když se v září minulého roku ustavila v rámci Lašského běžeckého klubu Atletická školka, sešla se necelá dvacítka dětí. Po několika měsících se rozrostla skupina dětí již na šedesát. Dnes se uskutečnil epilog trénikového snažení před školními prázdninami. Jak jinak než soutěžením v atletických disciplínách.

Jana Feilhauerová

Veliké poděkování patří Janě Feilhauerové, která s týmem trenérek vzbudila veliké nadšení pro atletiku u dětí od čtyř do jedenácti let.

Fotogalerie z části závěrečných soutěží Atletické školky na rajčeti.

Žhavý ,,Olympijský den "

2011-06-22T22:12:00.019+02:00

Je dusno jako v papiňáku. Nic nenasvědčuje tomu, že závod bude odstartován za půl hodiny. Běžci posedávají na lavičkách anebo rozmlouvají ve skupinkách.
Vašek Bitala se lehce rozklusává. Počasí bere s nadhledem: ,, Když je zima – běžci nadávají na chlad, když je horko- všichni spílají na protivné dusno, když prší- vymlouvají se na nepohodu. Já to beru jako fakt“.

V pět hodin se dává do pohybu pestrobarevné pole běžců. Na druhém kilometru čeká na ně obávaná nástraha, šedesátímetrový stoupák. Na čele je čtyřčlenná skupina, které vévodí Vašek. Skupinka posledních běžců má již několikaminutovou ztrátu. Cupitají, nebo volí indiánský běh. Kyslíkový deficit dohánějí hlubokými nádechy a výdechy.

V dalším stoupání na šestém kilometru již se trhá závodní pole a do cíle přibíhají jednotliví běžci s odstupem. Vašek se symbolickým startovním číslem 68 se ve finiši ani neohlíži, ví že má náskok. Podařilo se mu obhájit loňské prvenství.

Po doběhu je Vašek spokojený. Svěřuje se mi s dalším cílem:
,, O víkendu mě čeká nominační závod v biatlonu na Mistrovství Evropy v Bystřici pod Hostýnem“.
Jeho předsevzetím je zopakovat loňskou účast a dostat se na ME do Itálie. Věříme, že se mu to povede!

Fotogalerie ze závodu je na rajčeti.

KORIDA

2011-06-20T14:24:00.015+02:00

POZVÁNKA DO KOPŘIVNICE

Přijměte pozvánku v rámci běžeckého závodu Korida do Kopřivnice - města automobilů. Zveme Vás do Technického muzea Tatra. Od roku 1997 bylo přestěhováno do nových prostor v centru města. Je zde otevřena také síň slávy olympijských vítězů Dany a Emila Zátopkových.

Jste zváni do Muzea fojtství, které je umístěno v rodném domě Ignáce Šustaly, kde můžete zhlédnout stálou expozici věnovanou I. Šustalovi a dalším významným rodákům. V bývalé fojtově stodole jsou umístěny ukázky kočárů a bryček z první Šustalovy dilny.
Otevírací doba je od 9,00 hod. – 17,00 hod. ( kromě pondělí, kdy je zavřeno ).

V rámci tomboly bude po závodě vylosováno 5 ks volných vstupenek do Technického muzea pro dvě osoby.

K O R I D A

Běžecký závod se uskuteční v sobotu 25. června 2011 se dvěma starty dle věkových kategorií v 10,00 hod. a v 11,00 hod. Propozice naleznete vpravo v propozicích běžecké mufloní ligy.

Š T A F E T Y

Po hlavním závodě se od 12,00 hod. uskuteční soutěž štafet na 4 x 562 m. Věříme, že zájem o toto klání bude značný, z toho důvodu, že družstva mohou být sestavena bez rozdílu na klubovou příslušnost s následujícími kritériemi: a / jeden člen týmu je žena od 18-ti let, nebo muž nad 50 let b / další člen týmu je veterán nad 40 let c / zbývající členové týmu mohou být závodníci nad 18 let. První tři družstva obdrží dort.

Vaškův běžecký víkend

2011-06-19T20:23:00.004+02:00

Vašek Bitala má nabitý běžecký kalendář. V sobotu 18. června se vypravil na Slovensku do Lysej pod Makytou. V horském prostředí, kde se severní okraj Bílých Karpat setkává s Javorníky, se uskutečnil 18. ročník Běhu okolo Lysej. Délka trasy hlavního závodu byla 6 km. Vašek od úvodu bojoval na čelní pozici. V závěrečném finiši jej předběhli dva slovenští soupeři. Vašek doběhl třetí se 6 vteřinovou ztrátou na vítěze v čase 19:19 min.

Následující den se konal Běh zámeckým parkem v Kravařích. Rovinatá trať v kouzelném prostředí. Houšť stromů, potůček, rybníčky jsou oázou klidu. Neděle narušila vžitý koloryt a parkem se rozléhala vřava mísící se s dupotem maratonek. Hlavního závodu, běhu na 8 km se zúčastnilo 122 běžců.
Vašek měl v závodě velkou konkurenci. – Miko, Bláha, Bajza a navíc měl v nohách únavu ze sobotního závodu na na Slovensku. Přesto bojoval a do cíle doběhl na pátém místě. Zvítězil Jakub Bajza ( AK Kroměříž ) 23:06 min, 2. Lukáš Kučera ( VSK Univerzita Brno ) 23:39 min. 3. Tomáš Bláha ( AK Asics Kroměříž ) 23: 47 min. 5. Václav Bitala ( Lašský běžecký klub ) 24:50 min.

Vašku, blahopřejeme Ti. Věříme, že navážeš na úspěchy v dalších závodech letošní sezony.

Olomoucký půlmaraton

2011-06-18T22:58:00.008+02:00

S velikými obavami vzhlíželi k obloze organizátoři 2. ročníku Olomouckého Volkswagen půlmaratonu. Prognózy byly dosti nejisté, ale nakonec to dopadlo dobře. Bylo zataženo, teplota pod dvaceti stupni Celsia.

Závod probíhal podle očekávání v režii afrických běžců. V závěru závodu udávala vysoké tempo tříčlenná skupinka, ze kterého se odpoutal vítěz závodu Dawit Abdulahi ( Etiopie ) a výrazně posunul traťový rekord čase 1:00:44 hod. Dawit překvapil pořadatele, kdy ve finiši vběhl do vedlejšího koridoru, určeného závodníkům vbíhajících do druhého kola.

O úrovni české běžecké špičky svědčí fakt, že nejlepší český vytrvalec Pavel Novák ( IRST tým ) doběhl s vítěznou běžkyní.

I v kategorii žen dominoval etiopanka Netsanet Aschamu v rekordním čase 1:10: 41 hod. Je obdivuhodné jakou kondici si udržuje Olomoučanka Petra Kamínková. I když Petra vzhledem k pracovnímu vytížení běhá pouze dopoledne, byla nejlepší z českých vytrvalkyň v čase 1:19:46 hod. V závěru závodu jí dotahovala Radka Churaňová ( TJ Loko Trutnov ) o čem svědčí i její výsledný čas v cíli 1: 20:07 hod.

V rámci hlavního závodu se běžel i závod na 10 km, který vyhrál Michal Kunst ( TJ Nové Město nad Metují ) v čase 32:30 min., před Pavlem Ondráškem ( TJ Šumperk ) za 34:23 min..

PAST, aneb jak jsem ( ne ) běžel maraton

2011-06-14T19:16:00.016+02:00

Poslední dva měsíce jsem se věnoval průpravě na Rajecký maraton. Pomohla mi i dovolená v Karlovicích. Moje denní dávky byly kolem dvaceti kilometrů.Věděl jsem, že mě čeká srpnová žhavá výheň v náročném kopcovitém terénu. Když podcením trénink, v závodě se mi to vymstí.

Nastal den D. V pravé poledne máme stanovený odjezd od Komerční banky. Jana se včera sbalila a odjela na víkend za sestřenkou do Bohumína.
Věci mám pečlivě uloženy v igelitkách. Letmo se v nich probírám. Dres, ponožky, sicherky, náplast, jonťák, masážní emulze.
Myšlenkami jsem ale vepředu. Hlavně nepřepálit tempo. Na maratónu v Praze jsem se na prvních kilometrech pobláznil a chtěl jsem mít co nejlepší mezičas na pětce. Podařilo se mi to, ale pak jsem si zbytek závodu protrpěl.

Jsem celý zpocený. Ještě mám čas na sprchu. Spláchnu ze sebe pot a osvěžím se. Gejzíry vody mi bičují tělo. Mám rád střídání studené a teplé vody. Jako výboj proskočí mým tělem blahodárný pocit. Osuškou si sjedu tělo a spěchám ke dveřím. Mačkám kliku. Nic. Podvědomě jsem zamkl dveře, a to se mi stalo osudným. Zámek selhal, nejde otočit klíč, je zablokovaný. Jedna chybička může způsobit fatální průšvih.

Zapírám se o dveře, cítím se jako tygr v kleci. Marně se vzpírám, k ničemu to nevede.
,,Zřejmě prasklo perko“ – proletí mi hlavou beznadějná úvaha.
Je mi zima. Dřepnu si a sklouznu na měkoučkou rohožku. Po chvilce opět klepu kosu.Vstanu. V tom mi bleskne hlavou, ve skříňce máme ručníky. Vytahuji dvě větší osušky a zabalím se do nich.

Vydržím jenom chvilku. V hlavě šrotím myšlenky. Kdoví jak dlouho budu v tomto vězení. Musím něco dělat, sezení mě neposune dál. Pohledem sjíždím koupelku a hledám další záchytný bod.
Topenářské stoupačky. Zkusím na ně klepat, ale čím? Šátrám ve skříňkách a hledám tvrdší předmět. Samé kelímky, tuby, hadříky, sáčky. Zubní kartáček. Ten by mi mohl pomoci. Uchopím jej a ťukám do stoupačky. Žádná odezva. Konečně. Nade mnou slyším jekot cholerické sousedky, bránící své soukromí. Přidávají se k ní vypatlaní štěkající psi, které kontruje rázné bušení do trubek. Nemá to význam. Bezmocně se choulím na rohožku….
V doznívajícím halasu slyším melodické vyzvánění mobilu. Určitě mě shánějí kluci. Mají to marné. Dnes jsem mimo hru. Choulím se do klubíčka a usínám v mikrospánku. Další vyzvánění mobilu vnímám již v podvědomí. Procitám se. ,, Kolik je hodin. Pět,šest? Jak dlouho budu uvězněn v této pasti“?

Nekonečné ticho prolomí štrachání klíčků ve dveřích.Slyším klepání dámských podpadků.Za dveřmi se ozývá vodopád Janiných výlev:
,, Proč jsi zamčený, co jsi dělal? To není možné!
Nechávám ji vymluvit, pak ji radím:
,, Skoč k sousedovi, je šikovný kutil. Řekni mu, že se mi zasekl zámek. Jistě si poradí“.
Po chvilce slyším hlas souseda:
,, Zřejmě praskla střelka. Uřežeme panty a vysuneme dveře, nebo vysekáme otvor u futer … A teď vážně. Uděláme zádlab, vyjmeme zámek a bude to“.
Teď již je mi to jedno. Jsem apatický. Po chvilce dlabání se uvolňují dveře. Když mě oba vidí rozesmějí se. Stojím před nimi bezmocné rezignovaný, ve slipech.

U večeře mi Jana vykládá jak jí v poledne volal Honza, že neví co je se mnou, proč jsem s nimi nejel. Když se ani ona nedovolala na mne, okamžitě sedla do vlaku a přijela domů.
Moc jí nevnímám a v podvědomí spřádám plány na další maraton v Košicích. Tentokrát to musí vyjít.

Hrdinský výkon Eddieho

2011-06-11T07:43:00.006+02:00

Dříve slavný kaskadér Eddie Kidd, ochrnul a utrpěl mentální postižení. V květnu dokončil tradiční charitativní maratón v Londýně. Po hrdinském výkonu, který trval 50 dní se objevil v cíli na speciálním chodítku.

V roce 1996 při akrobatickém skoku přes rychle jedoucí auto na motocyklovém festivalu Bulldog Bash ve Warwickshiru při pádu utrpěl vážná poranění hlavy a pánve. Po šesti týdnech se probral z kómatu. Odnesl si ale trvalé následky, s nimiž bojuje dodnes.

Přes tento handicap absolvoval Lonýnský maratón. Tento statečný výkon vynesl na charitu více než 75 tisíc liber ( dva milióny korun ). Peníze budou věnovány na boj proti dětské leukémii a na nadaci Eddieho Kidda, podporující zraněné profesionální sportovce.

Moudrost týdne

2011-06-08T22:16:00.000+02:00

Štěstí trvá chvíli, ale vzpomínka na něj může trvat po celý život.

Dětská obezita

2011-06-07T20:03:00.006+02:00

Nadváha neboli obezita, je faktor se kterým se potýká u nás pětina dětské populace. Bohužel, řada rodičů si nepřipouští skutečnost, že jejich dítě je obézní. Dosti často se utěšuji konstatováním, že z toho jejich dítko vyroste. Jak poznáme orientačně nebezpečí že je to špatné? Dítě by nemělo vážit více než hodnota, kterou získáte když odečtete od jeho výšky v cm číslo 100. Tedy když dítě měří 150 cm, nemělo by vážit více než 50 kg. Nadměrná hmotnost se může promítnout v poruchách metabolismu, výskytu cukrovky, poškození pohybového aparátu.

Pokud ale děti nezmění přístup ke své životosprávě, potýkají se s tímto neduhem i v dospělosti. Dosti častou výmluvou rodičů je, že obezitu jejich ratolesti způsobila genetika. Nechtějí změnit zažité stereotypy, až do doby, kdy se objeví zdravotní problémy. Mohou to být špatné stravovací návyky, životní styl.

Rodiče často vyzdvihují fakt, že jejich dítě tráví hodiny u televize nebo počítače a chlubí se na veřejnosti sečtělostí jejich potomka.

Bohužel ve škole to není lepší. Ubývá pohybových aktivit. Ohromila mě dnešní zpráva v médiích, o úvaze zrušení tělocviku na základních školách. Když se vracím do své minulosti kantora, suploval jsem tělocvik. Hned v úvodu hodiny přišla za mnou skupin dívek, která se mě snažila uprosit ke shovívavosti. Místo košíkové, chtěly sedět v koutě a učit se na další hodinu. Souhlasil jsem s jejich nabídkou s tím, že kdo bude chtít ať se ke mne připojí. Považoval jsem to za úspěch, když jsem si košíkovou zahrál se dvěma dívkami.

Osud dítěte je v rukou rodičů. Především oni by si měli uvědomit, že je zde problém, který se musí řešit. Proces hubnutí, přeci nemůžeme nechat v rukou malého dítěte. Vštípené dobré základy se později mohou rozvíjet.

Je potěšitelný fakt, že v poslední době se stává samozřejmostí, zařazovat před hlavními běžeckými závody, vložené Běhy dětí. Tady je jedna z cest, jak vybřednout z uvedeného bludného kruhu.

Moudrost týdne

2011-06-01T14:55:00.000+02:00

Úder pod pás bývá nejúčinnější zezadu.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Přitakávání- postup.

Zákeřná tvář Lysé

2011-05-29T20:29:00.020+02:00

8,30 hod.
S Tomášem sedíme v autě. Teď jsme měli vyrazit směrem na Ostravici, na dnešní Běh na Lysou horu. Měli. Bohužel třetí do sestavy Jiří se tradičně zpozdil. Čekáme. Mezitím Tomovi zahraje mobil melodickou výzvu. Volá mu kámoš, který již dorazil na start.
,, Na Ostravici je ažuro, prostě prima počásko“! – vyhrkne ze sebe žhavou informaci Tom.
,, Tady prší a na Ostravici je pěkně. Je to možné“ – trumfuji jej.
Tato anomálie posledních dnů, kdy horko střídá nepohoda, by mě vůbec nepřekvapila.
,, Třeba když přejedu kopec na Pinduli, místo deště vykukuje sluníčko.

9,17 hod.
Vyrážíme. Déšť prská na čelní sklo. Stěrače hrnou před sebou přívaly vody.S blížícím cílem naši jízdy se nic nemění.Jsme na Ostravici.Tom hromuje:
,, Kámoš, si to schytá. Já mu dám ažuro, roznesu ho v zubech“.
Tom se rozhodne smazat mé manko a vyvézt mě co nejblíž k Lysé. U železniční stanice odbočujeme doleva. Jedeme přes chatovou oblast. Za ní Tom zabrzdí. Vytočí se do protisměru.
,, Jiří, tady, je konec. Musíš jít po svých“.

9,50 hod.
Déšť místy ustává, po chvilce zesiluje v liják. Nevadí. Opakuji si to slovo v podvědomí. Nechává mě to v klidu. Stačí mi kšiltovka, pláštěnka. Na ponožky jsem si před obutím navlékl igelitové sáčky. Zatím drží.
Hlídím si červenou turistickou značku. Odbočím doleva Na Butořance ( 730 m. ) míjím poslední stavení. Držím svižné tempo. Po chvilce jsem na Lukšinci ( 953 m ). Procházím místem, odkud se dá vidět za jasného počasí vrchol Lysé hory. Bohužel vidím…. jen pár metrů před sebe.
Je jedenáct hodin.Zrovna byl odstartován závod. Jsem rád že zastihnu první běžce v cíli. U chodníku jsou zabodnuté info cedule. I mne pomáhají při stoupání. 300,200 100 m do cíle. Při strmém stoupání předbíhám řadu turistů.

11,20 hod.
Na vrcholu do mne šlehají studené závany větru. Podvědomý instinkt mě žene do chaty. Sedím nad čajem a na půl ucha sleduji dialog dvou turistů.
,,Chodím sem dvakrát v roce, a vždy je to stejné. Buď je chumelenice, anebo déšť.“
,, Musíš sledovat počasí“ – hecuje jej oponent.
Čaj mi pomohl. Cítím se lépe. Musím jit ven, ať nepromeškám rozhodující okamžik.

11,40 hod.
Ondra Němec moderuje pro hrstku lidí, kteří se upřeně dívají do zatáčky. Ivo Domanský mu smečuje žhavé novinky. Napětí graduje . Do cíle dobíhají běžci na zkrácené trati 5,4 km. Utíkám do prostoru doběhu, když Ondra křičí jméno vítěze hlavního závodu : Jan Havlíček. Stihnu si jej vyfotit. Po necelé minutě přibíhá Jiří Voják, pak Pavel Brýdl.
Ruce mi tuhnou. S vypětím sil mačkám spoušť. Déšť, mlha, mrazivý vítr mi brání pokračovat ve focení. Vystoupám na vrchol Lysé hory (1324 m ). Tričko bezvaBěhu se dostalo na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd!

Sestupuji dolů. Žene mě extrémní počasí. Občas pořizuji záběry. Mačkám spoušť, ale místy se zablokuje. Není stavěný do těchto podmínek…. Dva mladíci jdou vedle sebe a překážejí závodníkům při výběhu.Okřikuji je. Jeden z nich se ohlédne a úšklebkem mi naznačuje, co si o mne myslí.

Trekingové hůlky mi pomáhají při sestupu. Vyrovnávám stabilitu. Artróza třetího stupně mi dává poznat svoji přítomnost. Blokuje každý krok při sestupu. Na silnici je to lepší. Jsem celý promočený, ale v podvědomí doutná ve mne naděje, snad se mi podařil alespoň jeden snímek.

Všem zúčastněným běžcům Běhu na Lysou horu patří veliký obdiv. Náročná trať, znesnadněná nepřízní počasí, donutila mnohé sáhnout si až na dno sil.
( fotogalerie ze závodu je na rajčeti vpravo )

BML - 2011 - průběžné pořadí po 3. závodě

2011-05-28T06:50:00.003+02:00

V nepřeberném množství různých běžeckých závodů a pohárů, "tak nějak trochu v ústraní" probíhá BEŽECKÁ MUFLONÍ LIGA.

"Ješte jsem neumřela, ještě stále žiju",a proto průběžné pořadí naleznete ZDE

Životní meta

2011-05-27T17:39:00.005+02:00

V životě máme různé cíle. Někdo je má nižší, druhý náročnější. Někomu stačí k vrcholu blaha zdolat Gerlachovský štít, jiný touží pokořit Matternhorn, ti náročnější šplhají na Mount Everest.

Andrea Krstevová si dala za cíl vystudovat vysokou školu. Byla to dřina. Stálo jí to hodně sil, odříkání, sebezapření.Vedle studií se věnovala svému velikému koníčku – běhání. Byl to relax. Tento druh sportu ji pomáhal zbavit se stresu. V období zkoušek jej musela trochu omezit, protože studium bylo její prioritou.

Čtvrtek 27. května 2011 byl krásný, prosluněný den. Pro Andreu obzvlášť. Úspěšně pokořila životní metu. Složila státní závěrečnou zkoušku a získala titul inženýra.

Andreo, teď se Ti otevírá nová cesta. Přejeme Ti, ať Tě na ní čekají příjemné okamžiky a věříme, že se Ti neméně bude dařit i na běžeckých tratích.
Členové Lašského běžeckého klubu.

Korida bude...

2011-05-27T14:00:00.000+02:00

V devadesátých letech nás upoutal svým napětím a atraktivitou název KORIDA.Vymýšleli jsme spojitosti, které by přilákali běžce na zajímavý závod.Vybrali jsme si menší okruh pod ZŠ Emila Zátopka Kopřivnici, dlouhý 562 metrů.

Po společném startu se měly hned od počátku rozhořet souboje. Proč? V případě, že první závodník, předběhne běžce který je o kolo zpět, ten musí odstoupit. Navíc jsme chtěli přizvat na závod špičkové běžce a o napětí u závodu by bylo postaráno.Klidně se mohlo stát, že do cíle by doběhla slabá polovina závodníků.
Protože by tento fakt mohl odlákat hlavně průměrné běžce, měli jsme obavy z nižší účasti. Proto jsme pro závod vybrali větší okruh dlouhý 932 metrů. I tak poměrně rovinatá trať se stala lákadlem pro běžce ze širokého okolí.
Po čtyřech letech vzhledem k náročnosti zabezpečení této akce, jsme již organizování tohoto závodu upustili. Nedalo mi to. S rozjezdem aktivit v rámci Lašského běžeckého klubu jsem prosadil myšlenku, po letech zpestřit naše závody zařazením Koridy.

Nečekaný úder pod pás jsme dostali od pořadatelů Olomouckého půlmaratonu, kteří přesunuli termín svého půlmaratonu na den na konání naši Koridy. Loňská účast na jejich soutěžních a nesoutěžních bězích byla 2500 závodníků. Je nám jasné, že této giga akci nemůžeme konkurovat.

Pak již se pro nás skýtaly zbývající dvě možnosti - buď přesunout, anebo zrušit náš závod. Ani chvíli jsem se nerozvažoval. Jdu do toho střemhlav. Přesouvám termín Koridy na sobotu 25. června. 2011. Během jednoho dne jsem získal podporu několika subjektů...

Běžci, přijměte pozvání do Kopřivnice na sobotu 25. června 2011 na Koridu. Tento závod je zařazen do seriálu závodů v rámci Moravskoslezského poháru.Tímto se omlouváme organizátorům závodů, kterým jsme způsobili případnou termínovou kolizi.
( informace o Koridě naleznete vpravo v propozicích Běžecké mufloní ligy 2011 )

Suverenní Jakub a Petra

2011-05-21T20:38:00.009+02:00

Štramberská desítka patří svým profilem mezi náročné závody. Pro mnohé běžce je to martyrium, s řadou nepříjemných zážitků. Stačí přepálit tempo a do strmého svahu kolem restaurace Dallas, již řada běžců cupitá anebo jde vrávoravým krokem. To není všechno i kolem zahrádek je kopec a ve finále je čeká stoupání od Palárny až po cil u Sokolovny.

V cíli u štramberské sokolovny se tísní zhluk diváků. Každou chvíli očekávají, kdy se vynoří v zatáčce první běžec. Do táhlé cílové rovinky přibíhá se suverénním náskokem Jakub Bajza (AK Asics Kroměříž ) v čase 34:34 min. Shodou okolností traťový rekord Petra Veselého má taky zajímavé opakující se dvojčíslí 32:32 min.

Náš Vašek Bitala na druhém místě za 36: 42 min. je spokojený. Získal skalp svého věčného rivala Tomasze Wróbla ( MK Centrum Diegilów ), který doběhl v čase 37:16 min.

Radek Macíček běhá pro potěšení. Neláme si hlavu nad tím, že proč neskončil na stupních vítězů. Dnes nezklamal, v hlavní běžecké kategorii mužů do 39 let obsadil čtvrté místo. Podobně je na tom s běháním Saša Neuwirth. Běhá kondičně, pro radost. Z minulosti, kdy se řadil mezi špičkové běžce v rámci ČR, má recept na správnou tréninkovou zátěž. V kategorii padesátníků doběhl na krásném druhém místě, za 44:12 min.!

Jirka Bednařík, náš úspěšný veterán ve své kategorii obsadil třetí místo za 47:35 min. Dokázal, že má standartně výbornu kondici.

Ženy mají v současné době v našem regionu favoritku par excellence Petru Pastorovou (Maraton klubu Seitl Ostrava) se svými soupeřkami si hravě poradila a zvítězila s téměř s tříminutovým náskokem v čase 42: 50 min. Na druhém místě skončila Adéla Esentiérová ( Baláž Extrem Team ) za 45:42 min. Třetí doběhla Veronika Jerglíková ( Štěpánkovice) za 47:42 min.

Naše Andrea Krstevová má veliké studijní vytížení. Přesto si občas najde čas na běhání. Dokázala to i v tomto závodě. Ve své kategorii skončila čtvrtá za 49:23 min. Andreo, blahopřejeme Ti a držíme Ti palce, na zvládnutí závěrečného finiše ve škole!

Výsledky hlavního závodu: ZDE

Štramberská ozvěna

2011-05-21T20:20:00.001+02:00

V sobotu 21.května 2011 se konal další ročník známého běžeckého závodu Štramberská 10. Protože mi minulé ročníky vždy nějak „utekly“, měl letos tento termín v mém kalendáři pevné místo. Pořadatelé totiž slibovali nejen závod dospělých, ale především závody dětí. Takovou akci nemohl můj syn přece propást. A tak povzbuzeni příznivou předpovědi počasí jsme se vypravili hned ráno do města „trúby“, perníkových uší a malebných dřevěných chaloupek – Štramberka. Přijeli jsme celkem brzy, a proto jsme mohli v klidu zaparkovat auto a vydat se do Národního sadu, kde probíhala prezentace našich běžeckých nadějí. Žádné fronty, žádný chaos, vše šlo jako na drátku. Syn nahlásil své iniciále, obdržel startovní číslo, „vystrojil“ se do závodního a už jsme se mohli vydat na prohlídku a „testování“ trati. Ta vedla uličkami Národního sadu a v „naší“ kategorii čekaly 2 okruhy, tj. 400m náročného terénu s výběhy, seběhy, zatáčkami a asfaltovou cílovou rovinkou. Průběh závodu neměl chybu. Pořadatelé skvěle dodrželi časový rozvrh startů jednotlivých kategorií dětí, takže každý věděl, kolik času mu ještě zbývá do příchodu na startovní čáru. I když mohl závod vyhrát jen jeden, byla zřetelně vidět /hlavně u těch nejmenších/ vůle překonat celou trať co nejrychleji a proběhnout cílem mezi prvními. Hned po ukončení jednoho závodu následoval druhý, na nikoho se nečekalo a vše pěkně „odsejpalo“. Je škoda, že s přibývajícím věkem startujících ubýval jejich počet na startu. Že by ty starší už běh nebavil…?

V průběhu dětského závodu probíhala zároveň prezentace dospělých, kdy každý účastník obdržel sladkou památku na tento závod – nic jiného než slavné štramberské uši. Vzhledem k tomu, že start závodu dospělých nebyl daleko od průběhu závodu dětí, se mi podařilo v pohodě vše stihnout – sledovat syna při jeho běhu a závěrečném sprintu, kterým si vybojoval pěkné čtvrté místo a ještě se trochu protáhnout před startem „dospěláckého“ závodu.

Vyhlašování vítězů bylo už jen třešničkou na dortu celé organizace dětského závodu. Velmi příjemný byl počin pořadatelů odměnit v některých kategoriích celkem šest nejlépe umístěných, protože kdy se zase někomu poštěstí obdržet diplom, medaili a tašku s drobnými dárky a sladkostmi, popř. podívat se na okolní svět ze stupínku vítězů, tzv. bedny.

V závodě dospělých se sešlo celkem 98 účastníků, což potvrdilo, že závod ve Štramberku je oblíbený a každý s ním ve své „osobní termínovce“ počítá

I když naše trať procházela krásnými zákoutími Štramberka a jeho okolí, neměl jsem čas je vnímat, protože jsem musel sledovat bílé šipky, kterými byla celá trať značena. Značení bylo provedeno opravdu důkladně, takže si myslím, že nikdo, kdo jako já běžel tuto nádhernou ale i náročnou trať poprvé, neměl problém dorazit až do cíle. Tady už na závodníky vyčerpané především závěrečným stoupáním čekal teplý čaj, popř. minerálka, šatna, sprchy, zkrátka veškeré zázemí, které běžci po doběhu potřebují. Ti šťastnější ještě vyhráli užitečný dárek v tombole a tak spokojeni museli být nakonec všichni. O mém umístění v cíli se nebudu raději moc zmiňovat, protože syn byl zkrátka o 19 míst lepší. Asi budu muset začít více trénovat…….

Bylo to příjemně prožité dopoledne, které by se asi neuskutečnilo bez neúnavné práce hlavního pořadatele Jiřho „Žorže“ Harašty a party jeho pomocníků. Děkuji jim tímto za skvělou organizaci na „double“ závodě, kterého jsem se mohl zúčastnit v roli diváka i startujícího.

Jen houšť a větší kapky……..

Pavel Rýdl /PARY/

ČIN ROKU

2011-05-21T20:20:00.000+02:00

Nedávno se mi chlubil jeden známý, že při procházce v lese našel peníze. Jedna stovka druhá, pak tisícovka, pětistovka. Byly rozházené v okolí mezi listím, v trávě. Zřejmě je vytratil nepozorný turista.
Známému v ten den nevadilo, že mu ujel vlak. Hřál jej pocit, že jeho jmění se během pár minut náhodně vylepšilo o několik tisícovek.

Ervin Podžorný před rokem si za třetí místo na Štramberské desítce převzal v obálce vyšší částku peněz, než mu náležela. Přišel na to po chvilce. Nedalo mu to a oznámil to člověku, kterému byla obálka určena, Jirkovi Strakošovi. Kdyby si Ervin ponechal ty peníze, nikdo by mu to nedokázal.

Tento čin mě nenechal chladným. Promítl se mi příběh nálezce peněz z úvodního vyprávění.
Ervin Podžorný dostal od pořadatelů závodu cenu za ČIN ROKU. Ještě jednou díky Ervine, kéž by bylo podobných lidí mezi námi, stále více.

BezvaBěh

2011-05-21T15:48:00.001+02:00

Chcete se dozvědět o novinkách z běžeckého sportu? Hledáte radu, informaci? Chcete si přečíst poutavé příspěvky?

Neváhejte a klikněte na BezvaBĚH.cz Těšíme se na Vaši návštěvu!

Pozvánka do Štramberka

2011-05-12T06:10:00.003+02:00

Běžci, přijměte pozvání na sobotu 21. května kdy se od 11,00 hod. uskuteční 31. ročník Štramberské desítky, memoriál ing. Petra Bayera.
Před hlavním závodem bude od 10,00 hod. v přilehlém Národním sadě probíhat Běh dětí v sedmi věkových kategoriích ( info o závodech v Propozicích mufloní ligy 2011- v pravém bloku).

Pozvánka směřuje i k Vašim rodinným příslušníkům, se kterými se můžete vydat prohlédnout zachovalé roubené domy, navštívit Jaroňkovu útulnu, chatu Mudr. Hrstky, nebo navštívit místní muzeum. Dominantou města je hrad s gotickou věží Trúba, která slouží od roku 1903 jako rozhledna. Je to řada dalších památek, které stojí za vzhlédnutí. Přijeďte, těšíme se na Vás!